Gumbalkan 2018 je za námi. Celá posádka to zvláda s grácií, největší dík stejně ale patří tůlejtovi (naše 940, kdo nečetl) který se popral se vším co mu Rumnusko (a my především) přichystalo.
Bylo to skvělejch 7 dní. V neděli ráno jsme se zůšastnili hromadného startu asi 40km za Velkým Varadínem (Oradea) a pak už tradá na první checkpoint, kterých bylo celkem asi 15. Byli jsme samozřemě skvěle připraveni, takže nikdo předem mapu neviděl a nikdo nevěděl kam máme jet. "Tak pojedem třeba po týhle louce nahoru...". Asi za 10 minut jsme poprvé zapadli
Dobře tak tudy ne... Další zapadnutí následovalo o chvilku později, ale k naší radosti jel po chvilce kolem traktor. Jeho řidič se jen usmál a aniž bychom stihli pozdravit už měl Volvo na laně a tahal ho ven. A takhle to pokračovalo dalších 5 dní
Ať jsme byli v sebevětším prů*eru, vždy se našel někdo z místních kdo obětoval svůj čas, svaly a techniku aby nás dostal ven. Když tady člověk přijede na konci světa k pozemku, autem rozvorá louku, rozežene ovce a zastaví na dvorku před domem, následuje otázka "Nemáte hlad ?" a lidi vás zvou domů. Je to pro mě něco zvláštního ale úžasnýho.
Pokud jde o závady na autě, pár věcí se našlo. Díky zohybaným plastům u vrutule cladiče (čehož jsme si samozřejmě nevšimli) se nám hezkých 20km ventilátor netočil a my jsme začli v kopci vařit. Takže jsme foukli těsnění pod hlavou, dobře dolejeme vodu a uvidíme jak se bude auto chovat. 940 spokojená nebyla ale jela dál, ale vždy když byla možnost, upozornila na sebe doprava letící ručičkou na teploměru vody. Po pár ochlazovacích zastávkách a neustálém dolívání vody bylo potřeba s tím něco udělat. Řešením byl jeden vrut chytře prošroubovaný viskospojkou na ventilátoru, takže jsme chladili pořád naplno. Díky tomu byla sice motoru zase zima, ale mohli jsme pokračovat dál kudy se nám chtělo. Den na to jsme prorazili přední gumu, což jsem popravdě čekal mnohem mnohem dříve. Odpoledne jsme šikovně zvolili cestu dál a ocitli se v tom nejhorším co jsme do té doby zažili. Vysoké vyjeté koleje, spousta bahna, vody, kamení a větví. Musíme dopředu, zpátky se nemůžeme vrátit. Takže jsme začli 940 a Pažouta naší spřátelené posádky tahat metr po metru kupředu. Nejdřív Volvo, to pak couvne a na kurtě protáhne frncouze. To chvilku fungovalo než se podmínky ještě zhoršili a my už neměli ani jedno auto. Řešením byl polský kolega se staším Pajerem, který vyrazil s manželkou a dvěma dcerkami pod stan. Stihli jsme ještě urvat výfuk kus před katem, takže zvuk parádní. Auto bylo syšet na volnoběh na nějakých 5 kilometrů a nám vevnitř praskaly hlavy. No netrvalo ani 5 hodin a my už jsme byli dál na cestě. Díky chybějící Lambda sondě jsme měli k dispozici asi tak 20 koní při spotřebě tak třicet na sto
Nicméně i výfuk jsme pak dali dohromady. Tůlejt celý týden držel a jel, vzdal to v samém konci, kdy při parkování před barákem se ozvala rána, vyrvalo se rameno z nápravnice a auto řeklo končím...
Fotky řeknou více, i když někdy na nich není pořádně poznat kudy jsme vlastně jeli, fotky zkreslujou...
Určitě chci poděkovat oboum kolegům za super týden, potom i lidem co nám na poslední chvíli pomáhali aby auto odjelo. Martin 3M3 dodal blinkr a dálkový světla, Hajnej mi v Dubí vyzvedl ty parádní pneumatiky a Basstl mi je hodil do Prahy až před čumák. Můj dobrý kamarád z
Jandy's Auto si ještě v pátek odpoledně našel čas aby mi přezul a vyvážil kola. Prostě vše na poslední chvilku
Všecny fotky z mýho mobilu jsou na rajčeti:
https://matelong.rajce.idnes.cz/Gumbalkan_2018/
Malá ochutnávka i sem...
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
x 1
)
x 2
