Co to trochu rozšířit a podělit se i o osobní zážitky. Něco ve smyslu, "Co už nepijí volvisti, protože..."
Já nemůžu slivovici...jakmile cejtim švestky, jdu do kolen a začne mě to kopat. Paradoxně mi ale jiný pálenky nevadí a když to sedlo,
vracel jsem se ráno na autopilota se zařazenou zpátečkou škarpou. Ke slivovici se váže jedna zajímavá matná vzpomínka, jak držim
ze třetího patra v penzionu bejvalku za nohy z okna a říkám jí, že mám sílu a že bych ji nikdy nepustil a ona zlitá jak necky s hubou
od ucha k ucha vřeští že to ví, že je to libovýýýý!!! od té doby jsme však už slivovici nepili.
Taky už nepiju vodky z redbullama, to je hroznej mor - onehdá jsem třeba zlitej trucoval na Černym Mostě a žena už toho měla plný zuby,
tak ať si tam zgejsnu a že jede taxíkem domů. Tak nalitej jak pumpa stojim na mostě a čučim jak odchází dolů k silnici a mává na
taxík. Ten sviňák zastavil, no a já nahoře na mostě, kurnik co teď? to už nedoběhneš vole! tak jsem skočil z mostu.....Já nevim
kolik ten nadchod nad dálnicí má, třeba 7-9 metrů? no za střízliva asi pohoda (dřiv jsem se docela věnoval skákání z větších výšek),
ale s třema promilema? žadnej parakotoul, snožmo na chodník bez protlumení....kontrolní otázka soudruzi, odjela? neodjela
Dál na pořadí je Žitná, to je taky pěknej utrejch, to jsme tenkrát nedopatřením s kolegou na vodě vychlastali asi litr tohole svinstva
na sluníčku a pak jsme se nepříčetný řítili s narvanou indiankou a úplně vožralym háčkem s kytarou vstříc jezům na Otavě.
Mrskoš by nám mohla závidět i Štěpánka Hilgertová. Tehdy vznikla legenda o letící kanoi na jezech v Hořažďovicích a Strakonicích.
Postupně si v průběhu života odškrtávám další a další značky a typy chlasů

zatim jen ten RUM je držák, po tom je člověk hodnej,
ten můžu vždycky a vim, že nevymyslim bejkárnu.