Svoji dvojku jsem koupil v Prosinci 2007 ve Vlašimi s nájezdem 258 000 (nyní 280 000).
Srdce vozidla tvoří etalon automobilismu, evergreen z Wolfsburgu- D24/60kW/2383 ccm. Motor měl špatný talky na všech válcích (pohybovaly se od 18 atm do 25, normální hodnoty jsou 24-32 atm). Pod 10 stupňů celsia těžko startoval, několik temných proroků předvídalo GO motoru, nicméně se ukázalo že tlak uniká horem přes ventily. Repase hlavy vyšla na slušných 6000 kč.
Je to sice lemra, ale já jsem klidnej člověk, nejsem byznysmen nýbrž řadový zaměstnanec a tak mě čas moc netlačí.
Manuální pětikvalt M47 se mi zdá poměrně krátký, je zde vidět že je to skříň vyvinutá pro benzíny.
Z výbavy- centrální zamykání, nivomat s ovládáním z palubní desky (momentálně po smrti- stále přemýšlím o rentabilnosti jeho opravy), dobové střešní okno, přední mlhovky pseudoFilson, tažné zařízení, palubní voltmetr, brzy dodělám grilování hýždí


Bolístky: Jsem mamlas, takže jsem stihnul udělat pár zásahů na karoserii, nějaký škrábance, největší je nakřáplý zadní světlo když jsem auto vytlačoval z garáže a zastavil ho až o další auto, jedná se o nějaký červenobílý filsony, rád bych je nahradil originálním lampama s oranžovým blinkrem a jednou jsem couval po dvoře tátovo autem a zasvítilo mě slunce do zpětnýho zrcátka- zásah pravých zadních dveří a lemu blatníku byl za 100 bodov. Sjelo mi po lepidle přední sklo a vyštípalo cvočky držící lištu, takže tam momentálně není. Jednoho krásnýho jarního víkendu jsem vzal plechovku ultimátní základovky Hamerite a jal se natřít zkorodovaný blok motoru, který motorizoval západoevropskou logistiku. Po prezentaci mého veledíla na jednom nejmenovaném fóru jsem zpochmurněl, jelikož jsem byl postaven bestiálnímu zjištění že D24 jsou zelený a ne červený. Jen mě trochu mrzí, že použitý díly na dvojky letí docela vysoko.
Ale možná jsem trochu skeptickej.