Tak jsem se přiřadil do klubu "Infarktová CEM".
Jestli to někomu pomůže níže se pokusím popsat co přecházelo a jak to neštěstí přicházelo.
Před 2 roky jsem jel delší trasu po hnusné silnici s karavanem (ta hnusná silnice a karavan se tu budou opakovat až do infarktu), najednou hláška s červeným trojúhelníkem, "že si prej mám zavřít zadní levé dveře". Zastavil jsem na vhodném místě a po otevření dveří se o ně opíral nějaký předmět, tak jsem trochu přehrábl náklad a jel dál. Po několik minutách hláška znova. To už na dveře nic netlačilo. A pak ještě jednou a byl jsem doma (tedy v cíli cesty).
Před několika měsíci opět karavan, tentokrát dálnice. Po příjezdu na místo jsem nechal dochladit motor. Pomáhal jsem mu topením puštěným naplno. Když jsem přišel za pár minut, hláška že "SRS Airbag chce do servisu". Můj dvorní mechanik s Vidou to tipnul na umírající palubovku.
Ještě musím zmínit, že mi čas od času nešel zapnout tempomat, nebo bezdůvodně "vypadnul". Tomu jsem moc pozornosti nevěnoval, zvláště když po výměně ABS kroužků se to stávalo už jen sporadicky.
Nadešel čas a já opět na hnusné cestě s karavanem. Jestli někdo jel z Brna do Náchoda (přes celé Brno a přes Svitavy), tak jistě pochopí co mám na mysli. Zákon schválnosti tomu chtěl že v půlce cesty (na každou stranu bylo cca 110km) nejprve zdechl tempomat. A tak to chvilku nějak zvládnu i podle tachometru a pak až to půjde, zastavím, udělám restart a jedu zas. Pak to ale šlo v rychlém sledu, hláška (kterou si nepamatuju), pak další a cosi o nutnosti zastavení. Zhasla komplet palubovka, nešly blinkry. Jaké štěstí, že stěrače (lilo jak z konve) jely i když nezastavovaly, ventilátor též jel a i světla svítila. Motor taky běžel. Ba i řadit šlo a auto jelo. Pomačkal jsem tlačítko s chybama, ale to bylo vše. Ty hlášky vyskákaly za nějakou minutu znovu a vše směřovalo k odtahu.
Podařilo se mi najít plac, kde se dalo i s karavanem zastavit a snad i otočit zpět domů. Zavolal jsem svému dvornímu mechanikovi a ten celkem jednoznačně identifikoval závadu (jako později nezávisle tři další). Mám prý šanci po ochlazení CEM znovu jet "normálně".
Tak jsem to risknul. Následujících 106km jsem jel s otevřenými okny (venku déšť a 16°C) s ventilátorem naplno na nohy. Nicméně posranej strachy, vystresovanej jak xxxx jsem dorazil do Náchoda už bez hlášek.
Na 220km zpátky jsem vyrazil za kuropění, skoro ještě tmy, mlhy a mírného deště, opět s otevřenými okýnky a ventilátorem nadoraz pod nohy. CEM byla spokojená, ani jednou nezhebla. Zato já na infarkt a ještě dnes se mi třesou kolena.