Shodou mnoha náhod se mi podařilo sehnat Volvo 240 GL z roku 1988 v kombíku.
Mám ho ode dneška, později připíšu více.
První dojmy:
Naprosto se mi líbí mohutnost a velikost auta. Trčí mi vždy nejmíň půl metru z řady aut

Zatím se zdá chvalaBohu v bezproblémovém technickém stavu, předchozí majitel na tuto věc dbal, teda zatím to tak vypadá a také to tvrdí.
Zato moc nedbal na kosmetické věci, takže to je zase moje parketa.
Budu muset vyměnit přední sedačky, beztak tam už jsou z jiné dvojky.
U spolujezdce funguje to druhé kolečko na záda, ale u řidiče to bude ruplé, celkem je to na zádech cítit (rozdíl oproti spolujezdci)
Jinak chci přišrubovat zadní opěrky, myslíte, že když je seženu tak to s čalouníkem nějak provedu? Jsou na to pod čalouněním otvory?
Už se těším až auto zbavím té špíny uvnitř. Ne přímo bahno, ale o čistotě nemůže být moc řeč.
Taky je fajn, že je intr v béžové. To se mi MOC líbí.
Rez moc není, začíná na dveřích, a kufru, to budu muset pořešit. Taky jsou rezavé plecháče, ty taky "vyleštím".
Úplně mě dostaly ty všechny vychytávky. Zrcátko ve schránce spolujezdce, redukce hlasitosti mezi zadním a předním repro, regulace podsvětlení přístrojů, taky kontrolka pásu i vzadu (mimochodem, to čidlo platí jen pro řidiče, u ostatních sedadel čidla nejsou?)
Až to zaparkuju za týden u dědy v garáži tak se zavřu s vysavačem a kbelíkem a celý den asi nevylezu

Motor, síla naprosto v pohodě, po startu to trošinku klepe s autem, ale když jsem ho v Praze projížděl tak na křižovatce jsem myslel, že mi zhasl (jel tak tiše)

víc budu dopisovat postupně
