Koupili jsme ji v únoru za 14 tisíc, po nekonečným hledání auta na Gumbalkan, a byla to láska na první pohled. Prověšená stropnice, syfl v interiéru, provedený kvalitní celolak stříbřenkou z Hornbachu a koroze, prázdný gumy, nefunkční overdrive a vůbec to nejelo.
Ale za pár měsíců se většina věci vyřešila, auto chytlo druhej dech. Opravil se overdrive, prasklá nápravnice (ehm), daly se nový pružiny, po projetí na dálnici a výměně provozních kapalin a filtrů dokonce auto začalo trochu jet. Navrch jsme přihodili expediční zahrádku, dopředu Hella světla - sorry Hella kryty na Wesem světla - a asi nejdůležitější věc, pořádný kola na rallycross. A interiér se nakonec ukázal jako krásně zachovalej.
Gumbalkan s náma absolvovalo ve válečným zbarvení švédský policie. S názvem týmu Köttbular, což v překladu znamená "švédské masové koule". Skoro bez závady. A to jsme často volili tu náročnější cestu offroadem. Podržel nás jednoduchej podvozek a mechanika. Co nás trochu potrápilo, bylo to minimim elektroniky, co se v autě nachází. Po cestě tam nám nestahovaly okna, takže jsme se málem upekli. Během pobytu v Rumunsku to všechno fungovalo, aby pro změnu na cestu zpátky nešly vytáhnout, což je na 1000km cesty po dálnici ideál. Brzdovky přestaly fungovat v den odjezdu, takže jen zázrakem nám neskončil rumun v kufru. A blinkry blikaly jen tak, že člověk rytmicky kopal do středovýho tunelu.
Přes to všechno, anebo právě proto, je to teď moje nejoblíbenější auto, a nejmilější z těch mnoha Volv, co jsem kdy měl. Přijde mi, že z auta přímo stříká charakter. Používám ho jako daily car, a ty pohledy a úsměvy lidí, když se k nim žene hlučná dieselová šestiválcová maškaráda jsou k nezaplacení.
Teď je na čase ho dostat zase trochu do formy, takže už je v péči odborníka. Každopádně krom zadání "oprav všechno" už se chystají další věci. Naviják, zvýšit, přidej světla, šusplech. A tak dále
