ještě, než tu představím svůj kočár, tak trochu historie, aneb jak jsem se k Volvu vlastně dostal??? Na motorce… Už od mala jsem toužil vlastnit nějaké to jednostopé vozidlo a tak, když nadešel ten správný čas, udělal jsem si papíry bez omezení kubatury a koupil si svoje první doopravdické vozidlo v měřítku větším, než je 1:43 – krásnou, hlučnou a oranžovou Suzuki GSR 600. Byla to láska na první pohled (poslech) a já k ní přistupoval s patřičným respektem. Užívali jsme si jeden druhého skoro jako v pohádce… až jednoho slunného dne se blonďatá řidička Opelu rozhodla, že mě sundá… což se jí bohužel povedlo... Moje maličkost z toho naštěstí vyvázla bez nějakých větších problémů, o „Sjůze“ se to ale bohužel říct nedalo, byla na odpis…

A protože mě v tom motodovádění nikdo z blízkých nepodporoval už od začátku, tohle byl ten pomyslný hřebík a já si řekl, že před vášní dám přednost rozumu a koupím si vozidlo dvoustopé… (aspoň na nějaký čas…)

Začal jsem hledat a věděl jsem ,že po tom karambolu chci především něco bezpečného, prostorného, pohodlného a taky něco, co jede… A když mi hlavou probleskla myšlenka bezpečného auta, ne nadarmo jsem si hned vzpomněl na ono pověstné Volvo... A tak jsem rozhodil sítě s minimálními nároky – chci manuální převodovku, klimatizaci a nechci kůži… Netrvalo dlouho a dostal jsem kontakt na člověka, který Volvům skutečně rozumí a v podstatě „celý život“ je servisuje, dováží a prodává spokojeným budoucím majitelům…
Kontaktoval jsem ho s původní představou V50tky, ale po tom, co mi zodpověděl všechny moje dotazy a sdělil pozitiva a negativa tohoto vozu, jsme se dostali k V70tce…
Ta se mi od začátku líbila a vlastně jsem ani netušil, proč jsem jí přehlížel… Na první pohled mě zaujalo, jaký je to parník, kolik je v autě místa a svým způsobem mě okouzlila taková ta útulnost interiéru a její tvary… Potom jsem se v ní svezl, osahal si jí o kousek víc a bylo rozhodnuto… Se stejným člověkem jsem se domluvil, že mi nějaký takový nenáročný model přiveze, což se mu po celkem dlouhém hledání povedlo v zimě roku 2013... A tak začala moje plavba korábem jménem Volvo.
První auto, které jsem tu na fóru taky prodával, jsem doslova miloval, zažil jsem s ním spoustu dobrodružství , nikdy mě nezradilo a nikde nenechalo. Nikdy jsem nepřestal obdivovat to pohodlí, prostor , bezpečí a všechno, co na Volvu i vy všichni pozitivní taky milujete… Ale protože člověk – především muž – je tvor, který se rád nechá rozmazlovat, řekl jsem si, že se téměř po dvou letech taky trochu rozmazlím a vyměnil jsem svůj koráb za koráb jen o chlup novější avšak o pořádný chlup vybavenější…
Tentokrát už jsem přesně věděl, co chci (hlavně ty sexy stěrače na světlech!

A tady je i s pár detailama, které mnozí z vás určitě z fotek poznají…

Volvo V 70 II D5 Black Edition (Safírově černá metla, grafitové Thory, boční lišty v titanově šedé metalíze, antracitový interiér – vyčteno z nějakého prospektu)
Rok výroby 2004, první přihlášení 05/2004
Nájezd v době nákupu byl 256 725 km
Co se výbavy týče, tak přesně taková, jakou jsem chtěl: !!stěrače na světlech!! + Bi-xenony, navigace, telefon, bufík, HU-803, sedačka řidiče v elektrice s pamětí, integrované dětské sedačky a zbytek je vlastně taková ta klasika… Příjemným bonusem pro mě bylo zatmavení zadních skel + křídlo, které přidá minimálně 200 kobyl…

Pár slov k autu: Po přicestování ze sousedního Německa jsem do něj investoval 15 tisíc korun (filtry, brzdy, náplně a taková ta ponákupní klasika…)… Předchozí majitel auto servisoval ve Volvo KISO, což bylo rozhodně fajn a jde to na něm znát, po technické stránce všechna čest, všechno funguje, každá žárovka svítí a v tomhle ohledu nevím o žádném nedostatku (zatím?!) – ťuk ťuk… Horší to ale pán měl s parkováním – moc mu to nešlo… Díky tomu jsou kola na autě kvalitně okousaná a přední nárazník je na pravé straně škráblý - ale to se dá do kupy…



Update: Fotky kdyžtak na Volvím Instagramu...
