Byl to skvělý kočár, důstojný, dynamický, k asfaltu jak přibitý, ale nebylo to úplně ono. Vadilo mi i to, že byl moc rychlý. Mě to baví, já prostě nemám tu disciplinu, když to jede dvěstěpade, ploužit se sto čtyřicet. Ale zase mam tři děti…
A co dál? Tardis není celoroční, XC jezdí žena, má cesta za ideálním Volvem pokračuje.
Kdosi se tu kdysi pozastavoval, že bych dal přednost dvojce před XC90, X5 či 530xi. No dal, no. Ale 200 taky neumí všechno, cesta za ideálem pokračuje.
IDEÁLNÍ VOLVO jsem si definoval takto (nemusíte se mnou souhlasit, nemůžete mi ho vymluvit

- je hranaté - oblé prvky nevadí, ale celkově je to KRABICE
- trčí mu nárazníky
- je retro, je klasické, nehoní poslední módu; pravá krása nestárne
- má náhon vzadu, rozjede se ale i v zimě (vždy)
- spíš pluje, než jede
- je výkonné i bez turba, nikdo se na něj nevytahuje
- není ale moc rychlé - aby se tatíček nezabil
- automat
- na kolech má Dunlopův vynález k tlumení rázů, nikoli jen adhezní nízkoprofilové pásky
- je jednoduché a odolné
- je dobře ozvučené, přehrává z telefonu přes BT, má BT handsfree
- kůže vyhřívaná, klima aspoň manuální
- střešní okno, nebo tak něco, neuškodí
- je aspoň pětimístné, jde předělat na sedmimístné
- není Číňanovo
- budu si to doplňovat, cizelovat, jak se mi zlíbí…
Dokonce myslím, že už sem našel. Ale neuhodnete…