Jarda.JM píše:Nemůžu si pomoct. Mně to připadne jako docela sofostikovaný vtip. Proč by to někdo dělal tímto nebezpečným a zbytečně pracným způsobem. Kdyby to ta "armáda" tahounů a skládačů tahala po rozumných dávkách, tak to musí jít mnohem líp.
Ti dva koně by s třicetitunovým nákladem byli jenom ozdoba v momentě kdy by přišla sebemenší nerovnost.
Půjčte si od dětí přehršel pastelek a zkuste je poskládat do podobného tvaru a klidně si do nich nadělejte zářezy a svazujte je a já nevím co ještě. Ve výsledku se nakonec rozjedou a bude z toho otep. A pak si to zkuste představit se 30 tunami kuláčů...
O hlavní dopravu na pilu se starala voda v řece při jarním tání. Bylo nutno tedy potom, co led dostatečně zesílil, půda promrzla do pevna aby ji koně nerozdupali a náklad se nepropadl, dostat na řeku všechno dřevo které se vytěžilo od jara do podzimu. Bylo na to obvykle 6-9 týdnů od konce ledna do půlky března. Tenké dřevo se přibližovalo i v průběhu roku na skládky na břehu a pak se "jen" přesouvalo na led. Ale to cenné, takhle velké výřezy-to na měkkém podkladu nejde. Cest, resp. míst kudy se dalo jet byl omezený počet a tahat klády po jedné, koně by to rozdupali k nepotřebě i v zimě, navíc by se to ani nedalo stihnout.
Takže se hledal nejefektivnější způsob dopravy a takové saně jsou odpověď. Z kopce se nebrzdilo, Michigan, Wisconsin, Maine a podobně kopců tolik nemají a hlavně, cesty na takovéhle náklady byly vybírány a klidně upravovány před zimou tak, aby saně za pomoci koní akorát jely a brzdit nebylo třeba. Úkolem koní bylo hlavně řídit do směru.
Armáda tahounů a skladačů byla-jenže se museli uživit celoročně, navíc práce s takhle tlustým dřevem není sranda ani dnes, s dieselem poháněnou a hydraulikou ovládanou technikou. Na takovou nemůžete posbírat kohokoliv, kdo má zrovna volné ruce-jednak kvůli fyzičce (platilo i tehdy) a hlavně kvůli zkušenostem a grifu. To samé platí pro koně-dodnes.
Jinak k té efektivitě-za ráno ve skvělých podmínkách vypravíš 20 saní po 25 tunách )pokud je máš), potřebuješ k tomu 40 koní do tahu a dalších třeba 48 na "starter pack". V osm ráno máš v cíli 500 tun dřeva a 22 čtyřspřeží, která pak mají přes den co dělat připravit další ranní odvoz. Při tahání z paseky bez upraveného terénu, s pařezy, nerovnostmi, klestem a vůbec můžeš počítat 150-350 kg břemene na koně, pokud má být v měsíční krajině tehdejší těžby efektivní a schopný práce i další den (srovnej s 10-15 tunami na koně na saních na upravené ledové cestě).
Pokud nebylo třeba, mohlo každé čtyřspřeží během dne kdy led na cestě nataje každé otočit ještě jednu rundu po míň připravených cestách, z horšího terénu apod. (někdy dvě, když bylo pod mrakem a dost chladno) po 5-10 tunách, celkem 110-440 tun. Za den tedy 610-940 tun. Vidíš tu neefektivitu malých várek?
Tahat to po kládách, musel by jít každý kůň z těch modelových 88 desetkrát s následujícím výsledkem:
Zaprvé, cesta rozdupaná na mraky, další den se po ní nedá nic.
Zadruhé, strhaní koně. 15-50 km denně v tahu s průměrně 1,2-1,5 násobkem vlastní hmotnosti jako nákladem mimochodem nevydrží za žádných podmínek žádný kůň. A pokud, tak jednou a naposledy. Plus dalších 15-50 km při cestách pro další. I bez nákladu to je kilometráž těžkého až extrémně těžkého military závodu, ne něco co se dá praktikovat denně.
Zatřetí, nezbyde čas na údržbu cesty, saní, koní, podkov, vercajku... Další den nepracuješ, nemáš s kým a s čím.
Starci nejenže nebyli žádní blbci, byli naprosto neuvěřitelně efektivní...
A k té otepi znovu malý hint-smyce vodorovně obepínající každou řadu tak, že to jsou vlastně vory naskládané na sebe. To už jde, co?
x 1
