Sedí manžel dvě hodiny na chodbě před operačním sálem.. Po strašně dlouhý
době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým hlasem říká:
"Dělali jsme co jsme mohli, ale vaší paní upadla do komatu." Manžel vytřeští
voči a ptá se: "Co já teď budu dělat??"
Doktor:"No,budete se muset o ni denně starat... každý dvě hodiny ji otáčet,
aby neměla proleženiny, krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji
plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí... budete na ni muset
vlídně mluvit, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet
let z komatu probere, usměje se na vás a může do něj znova ihned upadnout na
dalších pár let... Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se
rozklepal. Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a říká:
"Nebojte se, dělám si prdel...samozřejmě zemřela.."