Dedeček a vnuk
# Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
# Najednou se vnuk zeptá svého dědečka:
# "Dědečku, kolik je ti vlastně let?"
# Dědeček odpovídá:
# "Nech mě chvíli přemýšlet... Narodil jsem se před televizí,
# kopírkou, kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
# Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
# Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě
# vypralo a
# pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo. Člověk nebyl na Měsíci,
# neexistovala trysková letadla.
# Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme spolu, v každé rodině byla matka
# a otec.
# Slovo "gay" bylo respektované anglické slovo, které označovalo
# veselého, laskavého, spokojeného muže, a ne homosexuála.
# O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
# Narodil jsem se před počítači,paralelním studiem a skupinovou terapií.
# Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby
# posílal na krev a moč.
# Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu
# ´Paní´ nebo ´Slečno´.
# Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo do autobusu,
# děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla těhotná,
# doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit
# jízdenku,kterou jí přinesli.
# Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám
# přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži jim
# vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu, aniž by
# přitom
# vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu pokaždé,
# když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám otevírali
# dveře
# auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání kabátů.
# V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly
# pro svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil
# Desaterem,
# střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním dle zákona,
# naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili nás
# rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich důsledky.
# O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve spěchu.
# Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a
# dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli. "Time sharing"
# znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami, a ne, že sdílí
# prostor s cizími lidmi.
# Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali
# jsme stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme
# elektronicképsací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo sešit.
# Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky a
# domácí spotřebiče neměly světelné displeje. Když už mluvíme o strojích,
# nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby, budíky s rádiem. Nemluvě o
# videorekordérech a videokamerách apod...
# Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé,
# a na jejich vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
# Pokud bylo na výrobku uvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je
# špatné kvality, a zboží označené ´Made in Korea´ či ´Vyrobeno v Číně´ nebo
# v Thajsku´ani neexistovalo.
# Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě.
# V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 centů. Zmrzlina,
# jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 10 centů. Nové auto stálo 1000
# dolarů, ale kdo měl tolik peněz?
# V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili. My byli
# poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby mohla mít dítě.
# Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?"
# "Ach dědo... více než 200!" odpovědělo dítě.
# "Ne, miláčku, pouze šedesát..."

Kam se to podělo?
