Jeden muž stál před soudem, protože zabil svou ženu.
Soudce: "To je velmi brutální čin. Pokud chcete, aby vám byl trest poněkud zmírněn, musíte nám vysvětlit motiv svého činu."
Nato se muž rozhovořil:
"Odehrálo se to následovně. Bydlíme ve 13. poschodí jednohovysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má dvě děti. 12letý měří 80 cm a ten 19letý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové."
Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové."
"Ne", říká moje žena, "pigmej je látka,kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy."
Já říkám: "To je pigment."
"Ne," říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané."
Já říkám: "To je pergamen!"
"Ne", říká moje žena, "pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí ...."
Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec.
Tedy moje žena: "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15."
Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text.
Tady stojí: La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza Pompadour byla milenkou Ludvíka XV."
"Ne," říká moje žena, to musíš překládat doslovně: "La Marquise slunečník, Pompadour - kabelka, la Maitresse - učitelka, Louis XV pasák 15. (Pozn.: franc. Lése čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek).
"Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře."
Já říkám: "Ty myslíš lektora."
"Ne," říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina."
Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje."
"Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra."
Já říkám: "To je hektar."
"Ne," říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů."
Já říkám: "To je nektar."
"Ne," říká moje žena, "nektar je řeka v jižním Německu."
Já říkám: "To je Neckar."
Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo."
Já říkám: "To se jmenuje duet."
"Ne," říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí."
Já říkám: "To je duel."
"Ne," říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."
A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil.....
Nastala chvíle mlčení. Poté soudce vstal a vyřkl ortel:
"Osvobozen, já bych ji umlátil už u Hektora ..."
Vyzkoušet,proč ne,ale se zajištěním!Petka s teplou vodou pro odlepení v ruce.
Na vyzkoušení ti stačí dát do mrazáku pětikorunu. A násilný odrtžení už dost bolí. Nehledě na to že bolí i následdné pozvolné odtátí, je to prostě omrznina. Zkouší to jen kreténi.
_________________ V70II D5, 2003 / V850 2,5TDi,96, použita na orgány
Jen dodám, že pokud máš hubu, že kdybys neměl uši, tak se celá odklopí, jako já nebo Bílá, tak 60W projde tam i zpátky
Jo a zábradlí jsem už taky zkoušel, ale "jen" navlhčenou rukou, rána se za 2 měsíce zcela zahojila.
Urvanej píše:Jen dodám, že pokud máš hubu, že kdybys neměl uši, tak se celá odklopí, jako já nebo Bílá, tak 60W projde tam i zpátky
Jo a zábradlí jsem už taky zkoušel, ale "jen" navlhčenou rukou, rána se za 2 měsíce zcela zahojila.
jj když jdu na svačinu a umyju si ruce tak i když si je utřu zůstanou lehce vlhké a je cítit jak se lepí na kliku.Na lyžích jsem si z nudy olízl jazýček na zipu bundy a potvora se taky hned lepil.Naštěstí teplo dechu ohamžitě maličký jazýček ohřálo.U dopravní značky,nebo zábradlí však není možné dodat dechem dostatek skupenského tepla na rozehřátí,takže pak zbývá jedině letlampa.S horkou vodou to také není terno,protože paradoxně horká voda zmrzne rychleji na povrchu.