Paní( tak 50 let, v červené bundě s kožichem) přede mnou si diktuje nákup a nakonec pánovi ( asi tak 60 let) za pultem říká.
Paní: Ještě tu pomazánku s pórkem.
Obsluhující pán: A kolik jí dáme?
Paní: Jooo to nevím, asi stačí ta malá krabička, když mi ji pořádně naplácáte.
Pán se do široka usměje, vezme malý kelímek do ruky a začne ji naběračkou od pomazánky ze spodka hlasitě plácat se slovy: No kdo byl zlobivá krabička? No kdo? No kdo?? Tys byla zlobivá krabička!
A ještě tak 3x ji poplácá a pak ji nandá.
Pokládá na pult s úsměvem: Ještě nějaká přání?
Paní s úplně zamrzlým vytřeštěným výrazem a děsem v očích, beze slova vezme pomazánku do ruky a odchází s tichými slovy: Klobásky radši koupím zítra...



