Měl jsem vůči XC90 vždy trochu odstup, protože pro spokojenost za volantem nepotřebuju sedět v SUV a koukat se na všechny zpatra... Pravdou ale je, že si člověk velmi rychle zvykne a dokonce i prcek do sedačky se dává lépe do XC90 než do 850. Jinak to až tak dramatický rozdíl není. Výbava je prakticky shodná, liší se jen tlačítky na volantu, el. seslemi a třemi nepřeplňovanými hrnky navíc. Nevýhodou XC90 byly rozhodně gumy, které spolu s vyšší hmotností a vyšším těžištěm znamenaly nutnost přehodnotit razanci, se kterou mám najeté určité konkrétní zatáčky. Tím ale nectnosti končí.
Velkou předností XC90 je design. Je to jedno z mála SUV, které není vnímáno tak, že máte malý pe..s, a proto jste si museli koupit velké auto. S devadesátkou jste vnímáni tak, že jste si museli koupit velké auto, protože máte asi velkou rodinu. Její design je neagresivní nediktrátorský, zkrátka je opakem zupáckých nástavců na pohlaví typu Hummer H2 nebo v menší míře BMW X5 a spol. Podobně nekontroverzně bych možná vnímal ještě Land Rovera Discovery.
Od volantu je XC90 na SUV neuvěřitelně „osobácká“, nebambelá se po silnici, ale sedí na svém poměrně tuhém podvozku (nevím, jestli má V8 jiný podvozek než slabší motorizace) a dá se s ní jezdit poměrně svižně. Charakteristické je, jak filtruje rychlost. Ideální cruising speed je 150 km/h, při které je v kabině ticho a motor si tichounce ševelí v neuvěřitelných 2500 ot. Není ale problém jet stále bez jakéhokoli stresu i trvalých 170 km/h, kdy si motor točí něco kolem 2800 ot. Na dlouhé dálniční trasy je XC90 prostě skvělá a V8 vám umožní nevnímat ani větší čelní plochu auta, ani kopce. Testováno na trasách Praha – Bratislava – Beroun a o dva dny později Beroun – Břeclav – Beroun.
Na okreskách je při pohodovém proplouvání XC90 snad ještě lepší... díky vyššímu posazu vidíte dále, V8 si vrní okolo volnoběhu a XC90 není tak velká, aby vám způsobila nervozitu při míjení protijedoucích aut. A problém není kupodivu ani město, nepociťoval jsem oproti 850 naprosto žádné omezení. Je ale u americké verze nutné vyměnit levé zpětné zrcátko, které oni mají ze zákona ploché (nezkreslující obraz za autem), tj. je v něm vidět úplné prd, ve slepém úhlu se mi schovala jednou i velká dodávka. Druhou věcí, kterou je u US verze potřeba řešit, jsou jednotky a rádio. Přehození F > C a M > km je snadné a bezbolestné, v mílích zůstane jen počítadlo ujeté vzdálenosti. Stejně bezbolestné je i přenastavení rádia, které v US verzi ladí jen liché frekvence. Obojí provede i neautorizovaný servis s patřičným softwarovým a hardwarovým vybavením. Velkým problémem se stalo přehození angličtiny na češtinu, protože den před tím, než jsem do servisu měl termín, Švédi zdražili software do naprosto neúnosné cenové hladiny (8x proti původní ceně), takže auto zůstalo v angličtině, ždímat nás nebudou.
Musím se ale vrátit k motoru. Osmiválec je k XC90 podle mě nejlepší kombinací. Ten motor má charisma, a když v nízké rychlosti projíždíte městem, je velmi uspokojující při drobném přidání slyšet zabublání 4,4l atmosférického benzinu o výkonu 315 k. Nejel jsem s 3,2l šestiválcem, počítám, že to taky nebude špatné, ale D5 a 2,5T bych vyloučil z výběru. D5 bude mít o něco nižší spotřebu, ale výměnou za líné auto. Nevím jak 185k verze, ale 163k verze byla v XC90 s automatem totální tragédie, motor se s tím trápil, převodovka nevěděla, jak mu má pomoct a dojem byl horší jak z Fábie 1,2 HTP. A 22 koní navíc není zas tak moc. 2,5T je sám o sobě poměrně žravý motor a XC90 je těžší než XC70, kde jsem se nedostal pod 16 l. Tj. v reálném světě kombinuje nižší výkon s vyšší spotřebou, nebrat.
Spotřeba mě poměrně uspokojila. Samozřejmě z pohledu šetřílka je monstrózní, ale XC90 V8 je výjmečné auto a součástí jeho image je, že ho šetřílci nevlastní, ti ať se trápí s D5, když chtějí devadesátku. Bublání osmiválce a neustálá rezerva ve výkonu prostě něco stojí. Nejlepší spotřebu jsem dosáhl při piánko jízdě z centra Prahy kousek za Liberec, 10,4 l/100 km. Ovšem žádné využívání výkonu, na dálnici 110 km/h, no opruz. Standardní běžná spotřeba se dá držet kolem 12,5-13,5 v závislosti na frekvenci využívání výkonu. Při trvalých 150 km/h žere V8 13,5 litru, při trvalých 170 km/h si bere 14,5 litru. Když jsem jezdil opravdu svižně a užíval jsem si toho, že auto jede a umí velmi hezky a krátce předjíždět, nikdy jsem tam neviděl větší hodnotu než 16,0 l/100 km, což je podle mého názoru velice málo a V8 stále považuji za velice úsporný motor ve své kategorii. Cayenne S V8 mi při pohodové jízdě žrala kolem 18 litrů, trochu svižnější jízda to zvedla na 20 l a když jsem jel, co to dalo, tak jsem to za cestu z Liberce do Prahy zvedl na finálních 25,3 l/100 km. XC90 V8 má sice v tabulce psaných 19,8 litru na město, ale to prostě není pravda. Nikdy jsem takovou hodnotu neviděl.
Co se týče praktičnosti auta jako takového, na zadních sedačkách je hodné místa a má opravdu velký kufr, do kterého občas musíte vlézt, abyste něco vyndali až od sedaček. Velmi praktická je polovina vrat, která se vyklápí směrem dolů. Dá se na ní sedět a pomáhá při nakládání, nemůžete se ušpinit o nárazník. Navíc jsme po vyklopení zarážky na nákupy do vzniklého „truhlíku“ naskládali 60 PET lahví a 10 flašek vína a ještě nebylo plno

Celkově musím říct, že jsem si těch 10 dní celkem užil, zejména díky tomu osmiválci, ale na druhou stranu nepovažoval jsem za jakoukoli újmu sednout si zpět do 850. Díky její výbavě mám vše, co je v XC90 a 2,5 TDI s lehčím autem nejede o tolik hůř. A to s poloviční spotřebou. O ceně nemluvě, jakkoli byla XC90 levná. Všechno má svoje. Ale po přesednutí se mi opět potvrdilo, že 850 není velké auto, což tvrdím už dlouho (a platí to i pro 740/940) – je to druhé malé auto do rodiny, to jen v Evropě vypadá velké.