Předem děkuji, váš
CCD

Volvo 242
Dvoudveřové Volvo řady 240 představené v září 1974, to je švédská klasika hned z několika důvodů. Pod kapotou má vytrvalý, pružný a při rozumné jízdě vcelku hospodárný čtyřválec, vzadu poháněnou tuhou nápravu, jež s přehledem odolá i nejhorším nástrahám silnic, a to vše korunuje tradičně střižená robustní karoserie. „Když Volvo, tak dvoudveřák!“ tvrdí příznivci tohoto modelu a v duchu nejspíš vzpomínají na dvoudveřový Amazon řady 120 (nejlépe sportovně střižené modely 122 S nebo 123 GT), případně na Volvo 142 další generace. Volvo 242 je auto vhodné pro individualisty, pro milovníky jízdy ve dvou a pro ty, jejichž kamarádi a známí mají ještě dost pružná těla na to, aby se nasoukali na zadní sedadla. A pokud vozíte děti, pak si můžete být stoprocentně jisti, že zadní dveře se za jízdy v žádném případě neotevřou. Typové označení 242 automobilka pro dvoudveřový model oficiálně používala v letech 1974 až 1979, dalších pět let pak i dvoudveřový vůz nesl pojmenování Volvo 240.
Celkem bylo v letech 1974 až 1984 vyrobeno více než 242 tisíc dvoudveřových automobilů řady Volvo 240. A ponecháme-li stranou kupé typu 780 z druhé poloviny osmdesátých let, jež mělo zcela jiný charakter a karoserii od firmy Bertone, byla „dvěstěčtyřicítka“ posledním klasickým automobilem Volvo s dvoudveřovou karoserií.
Volvo 244
Historicky nejúspěšnější typ značky Volvo se vyráběl plných devatenáct let, v období 1974 až 1993, jeho celková produkce překročila 2,8 milionu vozů a po celém světě se stal synonymem švédské kvality. Jeho předchůdce, typ 144, získal v roce 1966 evropský titul „Vůz roku“ a odstartoval u značky Volvo éru hranatých a přitom elegantních karoserií. Čtyřdveřový sedan Volvo 244 stejně jako jeho sourozenci řady 240 debutoval v září 1974 se šikmou přídí karoserie, jež se poprvé objevila o dva roky dříve na bezpečnostním prototypu VESC, Volvo Experimental Safety Car. Z něj převzal i řadu dalších řešení zvyšujících bezpečnost posádky na do té doby nevídanou úroveň. Jak silný je tento argument při volbě rodinného vozu netřeba zdůrazňovat, záhy se to projevilo prodejními úspěchy v Evropě i v zámoří. Novinka se objevila i pod kapotou: vedle osvědčených motorů OHV dostaly vozy řady 240 poprvé čtyřválec B 21 s rozvodem OHC nabízený zpočátku v karburátorovém provedení i ve verzi se vstřikováním paliva.
Pod označením Volvo 244 se čtyřdveřový sedan prodával v letech 1974 až 1982, dalších jedenáct let pak jeho kariéra pokračovala pod označením Volvo 240. V období 1974 až 1993 vyjelo z Göteborgu do světa téměř 1,5 milionu sedanů řady, poslední opustily výrobní linku v květnu 1993.
Volvo 245
Prostorná kombi vyrábí automobilka Volvo už pětapadesát let – v červenci 1953 přišel na trh první třídveřový model Duett odvozený z typu PV 444, o devět let později následovalo pětidveřové kombi Amazon Estate neboli typ P 220. Na podzim 1967 debutovalo elegantní pětidveřové kombi Volvo 145 odvozené ze sedanu 144, v roce 1974 štafetu převzal nový model 245 s karoserií opatřenou typickou šikmou maskou. Stejně jako jeho předchůdce si získal pověst vytrvalého tahouna, který dokáže odvézt snad všechno, na co si člověk vzpomene. Složením zadního sedadla se dala vytvořit 1,8 m dlouhá ložná plocha, přičemž prostor pro náklad se v této úpravě zvětšil až na 2 m3. Volvo 245 proslulo jako praktické a bezpečné rodinné kombi, jehož záď dokázala poskytnout dostatek komfortu i opravdu urostlým hafanům. Příznivci úsporného naftového provozu se na podzim 1978 dočkali řadového šestiválcového dieselu 2,4 l vyvinutého ve spolupráci s firmou Volkswagen. Mimochodem, byl to vůbec první vznětový šestiválec na světě sériově montovaný do osobního vozu.
Původní označení 245 kombi neslo v letech 1974 až 1979, až do roku 1993 se pak vyrábělo coby Volvo 240 Estate. Celkem vzniklo přes 959 tisíc těchto prakticky řešených vozů.
Volvo 262 C
K nejvzácnějším kouskům z produkce značky Volvo se řadí luxusní kupé 262 C z let 1977 až 1981. Bylo odvozeno ze šestiválcového typu 260 vybaveného motorem V6 PRV o objemu 2,7 a později 2,8 l, jenž byl výsledkem spolupráce značek Peugeot, Renault a Volvo a vyráběl se v severofrancouzském Douvrinu. Čtyřmístnou karoserii se sníženou střechou a výrazněji skloněným čelním sklem navrhla a také vyráběla renomovaná turínská karosárna Bertone. Kupé představené v březnu 1977 na autosalonu v Ženevě mělo standardně kožená sedadla, klimatizaci a elektrické ovládání bočních oken, vnějších zpětných zrcátek i antény radiopřijímače. Luxusní charakter dvoudveřového vozu zdůrazňoval vinylový potah střechy, jenž většinou barevně kontrastoval s pontonem karoserie, emblém královské koruny na zadním sloupku, specifické lišty kolem oken a litá kola. Dole na předních blatnících kupé nechybělo stylizované písmenko b a nápis „by Bertone“, aby i nezasvěcený poznal, s kým má tu čest.
Kariéra kupé Volvo 262 C byla poměrně krátká, v letech 1977 až 1981 vzniklo jen 6622 těchto atraktivních automobilů. Jen pro zajímavost dodejme, že v období 1975-77 vyrobila mateřská automobilka pod označením Volvo 262 celkem 3329 vozů se šestiválcovým motorem typu 260 a dvoudveřovou karoserií přestavěnou z typu 242.
Volvo 740
Počátkem února 1982 představila automobilka Volvo nový typ 760, moderní sedan klasické koncepce s prostornou 4,8 m dlouhou karoserií hranatých tvarů, poháněnou tuhou zadní nápravou a šestiválcovými motory. V lednu 1984 následovalo Volvo 740, tentýž vůz – ale standardně nabízený se čtyřválcovými motory, atmosférickým 2,3 l a přeplňovaným dvoulitrem. Od svého dražšího sourozence převzal také řadový šestiválcový diesel 2,4 l. Úkolem „sedmsetčtyřicítky“ bylo vyplnit mezeru mezi staršími, ale stále oblíbenými automobily řady 240 a o poznání dražším typem 760. Během necelých devíti let (1984-1992) bylo vyrobeno přes 650 tisíc sedanů Volvo 740, jež si získaly značnou oblibu na západoevropských trzích i v zámoří.
V Československu se Volvo 740 stalo populárním především díky tomu, že sem byly v roce 1990 dovezeny čtyři desítky těchto vozů, aby sloužily doprovodu amerického prezidenta George Bushe st., který přicestoval do Prahy oslavit první výročí sametové revoluce. Ponechme stranou, že díky porevoluční euforii a překotným přípravám prezidentské návštěvy nedošlo k jejich proclení, takže se jejich dlouhodobý pobyt na našich silnicích musel legalizovat až dodatečně. Fanoušci značky Volvo dali těmto vozům přezdívku „Bushovka“, jež se pak v tuzemsku přenesla i na další sedany typu 740.
Volvo 740 Estate
Prostorné pětidveřové kombi řady 740 se veřejnosti poprvé představilo v únoru 1985 na autosalonu v Chicagu, v Evropě jen o pár týdnů později v březnu v Ženevě. Bylo stejně dlouhé jako sedan a nezadalo si s ním ani výbavou, jízdním komfortem a vzhledem. Pro mnohé bylo dokonce kombi atraktivnější, než model se stupňovitou zádí. Nešlo ovšem jen o krásu, ale také o velkoryse dimenzovaný vnitřní prostor. Už při běžném uspořádání sedadel měřil zavazadelník do délky 1,05 m, takže si v něm klidně pohověla i urostlá doga, jak dokazoval snímek z dobového prospektu. Zadní sedadlo bylo dělené v poměru 2/3 ku 1/3, takže zatímco na levém širším dílu mohly za řidičem sedět dvě osoby, sklopená pravá třetina sedadla umožňovala přepravovat předměty dlouhé až 1,82 m. A pokud bylo sklopené celé zadní sedadlo, měl člověk k dispozici dvoumístný stěhovací vůz s nákladním prostorem o objemu 2,12 m3. Celá podlaha zavazadlového prostoru byla pokryta kobercem stejně jako zadní strana sklopného zadního opěradla, pod víkem v podlaze se navíc skrýval plochý úložný prostor, do něhož se daly schovat menší předměty, jež neměly zůstat na očích případným nenechavcům.
V letech 1985 až 1992 se prodalo 359 tisíc vozů Volvo 740 Estate, k nimž můžeme připočítat i dalších 37 tisíc kombi typu 760 se šestiválcovými motory.
Volvo 780
Po téměř čtyřleté přestávce se na jaře 1985 na vrcholu nabídky značky Volvo znovu objevilo luxusní kupé. Vůz s označením Volvo 780 měl premiéru v březnu 1985 na ženevském autosalonu a opět vznikl ve spolupráci švédské automobilky s turínskou firmou Carrozzeria Bertone, jež byla pověřena jeho výrobou. Dvoudveřový vůz konstrukčně i stylisticky vycházel ze sedanu Volvo 760, měl však ostřeji skloněné čelní sklo a nově tvarovanou střechu sníženou o 10 mm. Ve srovnání se svým předchůdcem – modelem 262 C -působilo nové kupé vzdušnějším a prosvětlenějším dojmem, bylo i prostornější a mohlo přepravovat pět cestujících. Dostalo opticky sníženou chromovanou masku, specifický přední spoiler a u paty zadního sloupku je zdobilo stylizované písmenko b a nápis Bertone. Zajímavostí bylo, že si zákazník mohl špičkový model značky pořídit nejen se zážehovým motorem V6 2,8 l spojeným s automatickou převodovkou, ale i s úspornějším řadovým šestiválcovým turbodieselem 2,4 l v kombinaci se čtyřstupňovou manuální převodovkou doplněnou rychloběhem. Všechna kupé Volvo 780 měla standardně protiblokovací systém brzd ABS, stejně jako nejvýkonnější modely řady 760.
Volvo 780 se vyrábělo až do roku 1990, jeho celková produkce však jen o málo překročila 8,5 tisíc exemplářů.
Volvo 850
Tenhle vůz odstartoval na jaře 1991 novou éru značky Volvo: jako první „dospělý“ typ měl totiž zcela novou koncepci s pětiválcovým motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Zbrusu nový kompaktní pětiválec o objemu 2,4 l byl odvozen z třílitrového řadového šestiválce typu 960 – ten ovšem poháněl zadní kola. Vedle předního pohonu přinášelo Volvo 850 i další novinky: mimo jiné zadní nápravu Delta-Link se samořiditelným efektem, karoserii s nově koncipovanou ochranou cestujících proti bočnímu nárazu SIPS (Side Impact Protection System) a bezpečnostní pásy s automatickým nastavením výšky úchytu. Průlomem do tradic značky bylo i to, že se 4,7 m dlouhá „osmsetpadesátka“ zpočátku nevyráběla ve Švédsku, ale v belgickém Gentu.
Za volantem typu 850 si řidič musel zvykat na nový styl jízdy, pro značku Volvo do té doby nezvyklý – alespoň v této kategorii. Zatáčky se daly projíždět o poznání ostřeji, na mokru si člověk mohl dovolit mnohem víc, než dosud. Volvo 850 se rázem zařadilo mezi nejhbitější automobily své třídy a s přeplňovaným pětiválcem o výkonu 250 koní (184 kW) montovaným od roku 1994 také k nejrychlejším. „Osmsetpadesátka“ se vyráběla do podzimu 1996, kdy ji nahradila dvojice nových modelů: sedan S70 a kombi V70.
Volvo V70
Na podzim 1985 automobilka Volvo poprvé použila nové typové označení složené z písmene a dvou číslic. Písmena S a V byla zkratkami slov Sedan a Versatility (všestrannost), později následovalo i C zastupující výrazy Coupé nebo Cabriolet, čísla označovala velikost vozu – čím vyšší číslo, tím větší automobil. Jako první se s novým označením představily kompaktní vozy S40 a V40, tedy sedan a kombi s předním pohonem vyvinuté v kooperaci s automobilkou Mitsubishi a vyráběné v nizozemském závodě Born společně s typem Carisma. Koncem roku 1996 se nové pojmenování, tentokrát S70 a V70, objevilo na větších vozech, které nahrazovaly dosavadní sedany a kombi Volvo 850. Měly opět pětiválcový motor uložený vpředu napříč a pohánějící přední kola, novinkou byla nabídka kombi se stálým pohonem všech čtyř kol AWD s proměnným poměrem točivého momentu přenášeného na přední a zadní kola. Vnější tvary kombi V70 se od jeho předchůdce řady 850 prakticky nelišily, typickým prvkem byla opět rozměrná svisle orientovaná zadní světla, jež po obou stranách lemovala nahoru vyklápěcí zadní stěnu karoserie. V sezóně 1997 se kombi dočkalo i „drsnější“ verze s označením V70 XC, jež se kromě stálého pohonu čtyř kol pro jízdu po cestách a necestách mohla pochlubit i doplňky karoserie v terénním stylu.
Volvo 480
Dobré nápady se časem vracejí a platí to i v automobilovém designu. Důkazem je Volvo 480 ES, sportovně střižený čtyřmístný vůz s plochou přídí ukrývající vyklápěcí světlomety a osobitě tvarovanou zádí s rozměrným výklopným oknem. Poprvé se tohle řešení uplatnilo už v létě 1971 při modernizaci sportovního kupé Volvo P 1800, jež se tehdy proměnilo v jakési kombi-kupé zakončené velkým vyklápěcím oknem a změna se projevila i tím, že na konci typového označení přibyla zkratka ES. Volvo 480 ES je ovšem zajímavé nejen svými dodnes líbivými tvary, ale i tím, že bylo vůbec prvním automobilem značky Volvo s pohonem předních kol. Pravda – patřilo do kategorie menších vozů a vyráběla je nizozemská dceřiná společnost Volvo Car, nástupce někdejší divize osobních vozů DAF, kterou firma Volvo v roce 1972 koupila. A aby to bylo ještě víc zamotané, mělo Volvo 480 ES pod kapotou napříč uložený francouzský čtyřválec 1,7 l značky Renault. Byl opatřen vstřikováním paliva a 4,26 m dlouhý pohledný vůz díky němu a pětistupňové převodovce uháněl rychlostí přes 190 km/h. Měl bohatě vybavenou přístrojovou desku a dvě samostatná sklopná zadní sedadla, stylem předběhl dobu a mnozí fanoušci značky Volvo až po letech docenili jeho osobitý půvab. A pokud by vám záď nového typu C30 něco nápadně připomínala, nemýlíte se.