Rozhodl jsem se napsat svůj příběh ohledně Volva a konečně, pochlubit se svejma mazlíkama.
Teď někdy to budou dva roky, co jsem si koupil první Volvo. Dva roky od chvíle, kdy se mi 80% zdejší komunity vysmálo, co jsem si to koupil za vrak. Nejhorší na tom bylo, že ty jejich zlé závistivé lži byly pravdivé
a auto se do pár měsíců beznadějně rozsypalo. Přestože moje vyrachtaná vosumdesátka biturbo klepala, vrzala, žrala jak pominutá a furt se rozbíjela, beru to dnes jako dobrej kauf. Tolik věcí, co jsem se za ten krátký časový úsek naučil o autech, jsem se snad o ničem jiném nenaučil.Koukal jsem po osumdesátkách, ale všechno bylo drahý. Pan Jiřička mi dvě velice ochotně půjčil, v pro mě velice nepříjemném životním období bez auta. Jednu dokonce snad v deset večer.
A to jsem nikdy nebyl nějaký velký zákazník. Za což paradoxně nevím, jestli mu mám děkovat. 
Prohloubil ve mě lásku k těmhle autům. Byly to noční můry. Obě se světlym interiérem, jedna 2.4 atmosféra, s manuálem, černá, se střešnim oknem. Vypadala jak jaguár. Ta byla perfektní. Druhá byla 2.4T s automatem po repasi, tmavě modrá. To byla kára, že se mi z ní dodnes podlamujou kolena. A já v tý době neměl ani floka. Dodneška toho lituju, koupil bych si nejradši obě. (Kdo plánujete nějaký hezký Volvo, určitě navštivte T6R, vždycky tam měli suprový koráby, mají na to čuch 
)Měl jsem tou dobou ještě jednu takovou malou modrou Mazdu, ta byla super, žrala kolem sedmi po městě, byla nabušená výbavou a dalo se v ní luxusně přespat. Ale tou dobou jsem v autě trávil víc času, než mi bylo milé a proto jsem se rozhodl pro kompromis. Levnej kompromis. Koupil jsem si Mazdu 323 sedan, 1.8i 84kW. A ta plně uspokojovala to dítě ve mě. Byla lehká, kvalty krátký namrskaný za sebou a podvozek měla perfektní. Vzpomínal jsem ale na Volvo. Na to, jak jsem se plavně přesouval na příč Evropou a když byla nálada, drtil jsem levej pruh a tlačil před sebou úplně všechno.
Měl jsem přečtený snad celý fórum a byl jsem rozhodnutý pro osmdesátku. Furt mě to táhlo spíš srdcem, než rozumem. Když jsem pak s odstupem času našetřil nějaký lováky, byl jsem se podívat s bejvalym šéfem do Áček. Tenkrát tam ten mistr připlul s osumdesátkou třílitrem atmosférou, co měla najeto jak 3 roky starý auto. Byla nádherná!! Opět láska na první pohled a já zapomněl, že jsme v Áčkách. V kastlíku štos faktur z T6R. Druhý den jsem volal panu Jiřičkovi a zjistil jsem, že to auto má převodovku před smrtí. To zachránil situaci minimálně podruhé.
Už jsem byl zoufalý, konzultoval jsem tenkrát výběr s tomasssem a ten se se mnou byl i na jedno autí podívat. Ale nebylo to to pravé. Hodně mi pomáhal. V ten den jsem jel poprvé jeho krásnou 960. To auto působilo magicky.
Nakonec vygradoval jeden inzerát tady na Volvofóru, čehož jsem využil. Tak se konečně v tomto příběhu, kterej možná ani nikoho nezajímá, dostáváme k první mojí devítce. Půl mega na hrbu, lehlej motor, LPG a automat pochybného stavu. Vyrazil jsem na Cínovec a auto jsem prohlédl. Bylo zazimovaný a čekalo na novýho majitele. Jak v nějakym béčkovym filmu. Krásnej kus železa. Pár dní na to jsem tam jel s doprovodem s odtahovkou. Auto jsme natočili a až na ten klepavej zvuk působilo honosně. U rodičů v Chlumci jsme ho složili a já ho zaparkoval.
Začal jsem znovu drtit fórum. Naučil jsem se rozpoznávat zadokolky a zjistil jsem o nich co jen se do mě vešlo. Plán byl osadit stříbrnou devítku motorem z S80. Tak, jak to měl tomasss. Jenže nikomu se do toho nechtělo.
Pár týdnů na to mi přišla osudová zpráva od tomassse. V létě se stěhuje do Belgie a potřebuje se zbavit aut. No a na problém bylo zaděláno.
Příště se o obou autech rozepíšu trošku víc.
Mockrát děkuji celé komunitě kolem značky Volvo! Jste skvělí a budu se snažit pomáhat ostatním minimálně tak, jak jste všichni pomáhali mě.
Díky.
