Volvoklub České republiky - fórum

Zkušenosti s Volvem V90CC T6 Ocean Race – aneb recenze po ujetých 10.000km, 15.000km, 20.000km...

Když jsem v květnu 2019 poprvé usedal za volant Volva V90 Cross Country T6 v edici Ocean Race, slíbil jsem, že o této - pro mě nové - zkušenosti napíšu recenci ihned po ujetí prvních 10.000km. To se nestalo a ve víru událostí počítadlo kilometrů rychle minulo rysku 15.000km a nyní (v únoru 2020) ukazuje 21.495km. Edit: a než jsem se dostal k publikaci tohoto článku – píše se duben 2021, na tachometru zví číslo 39000km. A na recenzi bych nevyměnil ani písmenko. Vlastně mám jeden doplněk, který nevím proč, jsem v původní verzi recenze nezmínil. Tohle auto je uvnitř opravdu tiché.
Pro netrpělivé čtenáře je zde krátká verze recenze: auto je fantastické! A opakuji – tiché.
Zvuková aparatura Bowers&Wilkins je tak úžasná a úžasná a úžasná, že i kdyby auto mělo nějakou vadu, tak ta je mu automaticky prominuta (to byla nadsázka).
Nejvyšší motorizace (300-koňový čtyřválcový motor VEA T6 s kompresorem a turbem) rozhodně neurazí. A ani není tím vyhlašovaným koncem značky Volva, jak hlásali skalní fanoušci. Dvoutunovým ingotem hýbe velmi solidně a rozhodně není brzdou provozu.
Armáda elektronických pomocníčků funguje, jak má – oproti minulé generaci opět výrazně lépe.
A pokud by snad měla zaznít nějaká výtka – tak tu mám na adresu velikosti kufru, která padla za oběť celkovému designu, ekoteroristickým požadavkům, rozměrům a tvaru karoserie.

Moje cesta k Volvu:
Na úvod ještě pár slov k mé cestě k Volvu. Tato V90CC je první auto, které vlastním jako nové. Logicky zde tedy nebudu uvádět ani výčet závad a údržby. Rovněž srovnávat s vozy 15-20 let starými není lehké. V novém autě prémiové značky nic nevrže (nebo by nemělo), podvozek je nový, tuhý, přesný a vůbec všechny díly neopotřebované. Elektronika je tu v poslední generaci, rovněž srovnávat systém Pilot assist s „obyčejným“ tempomatem u MY02 nedává smysl a ctěný čtenář tohle jistě ani nečeká.
Cesta k Volvu začala s V70II MY02 D5, zakoupenému v roce 2008 – tehdy jako reakce na očekávání třetího dítěte v rodině. Tři dětské sedačky na zadní sedadla nedáte jen tak do nějakého osobáku. Překonáním dodnes tradované báchorky – že Volvo je má drahé a neshnatelné díly, a že jej neumí nikdo opravit – začala celá šňůra vlastnění různých modelů – přes S60 MY02 T5, XC70II MY02 2.4T, krátkou epizodou s R-kem S60R MY05, faceliftovou XC70II MY06 D5 (zatím má poslední nafta) a báječnou XC90 MY05 V8. Nakonec V90CC nahradila jinak skvělou XC70III MY14 T6. Později se podpora a software pro aftermarket trh Volvo stalo i mým trvalým koníčkem a zaměstnáním.
V domácí garáži momentálně řechtá přes 1000 koní těchto v těchto vozech:
S80 V8 MY07 (auto miláček) se skoro čtvrtmiliónem km na hrbu – pohodlí sedanu, zvuk a tah motoru V8 k nezapomenutí, luxusní dělník pro taxikaření dětí, stejně jako koráb na roadtrip do Barcelony.
C70 T5 MY00 AT – veteránský úlovek s originálními 24tis.km po německém důchodci v atraktivní barvě Mango (dříve zvané Saffron), vítr ve vlasech pro krizi středního věku – s tak málo km škoda jezdit, ale auto zase nemá stát. Tak nevím.
945 MY94 2.0i 88kW v manuálu – edice Gumbalkán, rovněž jako tréninkový vůz pro právě dospívající dceru

no a konečně recenzovaná V90CC T6 MY18:
- ta se mi do garáže dostala spíše náhodou. Když jsme na jaře 2019 ve firmě (D5T5 s.r.o.) zvažovali koupi některého z vozů nové platformy SPA, abychom mohli vyvíjet a testovat různé nové produkty - mojí osobní preferenící bylo následující: benzín, dobrá motorizace a edice Ocean Race. Dříve než jsem se rozhoupal, z konfigurátoru edice VOR zmizela (a v modelovém roce MY20 se již nenabízela). A byl chvíli klid...
Obchodní kolegové z Holandska si však pamatovali moji pouhou zmínku o „V90CC v benzínu a VOR“ – a když se pak ze salónu ve Švédsku prodávalo přesně takové auto, do týdne se vyřídil leasing a auto už stálo v garáži s nájezdem 1500km (což byl převoz ze Švédska do Holandska a následně do ČR). Jak se sluší na předváděcí auto, tak plnou výbavu všech myslitelných asistentů už jen doplňuje vyhřívání všech možných části interiéru (volant, bufík), obrovská panoramatická střecha, již zmíněná vrcholná motorizace T6, adaptivní podvozek na vzduchových měších a pohodlně výklopné tažné zařízení.

Ocean Race edice:
Dnes již nedodávaná designová edice Ocean Race mě zaujala už v době uvedení na trh. Tyhle dizajnovky mám prostě rád. Žádná „obyčejná“ konfekce.
Jedná se čistě o pár atraktivních designových prvků v interiéru i exteriéru auta, doprovázené masivním marketingem. Edice VOR (Volvo Ocean Race) je u SPA vždy v pěkné a nenápadné bílé perleťové barvě - zvenku zaujme kombinací několika oranžových plastových doplňků spolu se světlešedým oplastováním nadkolí (místo jinak obvyklé černé). Oranžový styl pak pokračuje i uvnitř auta s výraznými oranžovými bezpečnostními pásy a oranžovým lemováním sedaček. Ty nejsou (bohužel) v této edici dodávány ve větrané verzi, ani ve verzi s masáží. Velká škoda pro vrcholný model tohoto modelu. Další drobné velké mínus pro top designovou edici řady V90CC. Tady marketing lehce šlápnul vedle, myslím.
Třešničkou na dortu je svítilna („baterka“) v kufru. Ta se ovšem v salóně asi někomu moc líbila a v předváděcím autě chyběla. Nedivím se, s astronomickou cenou 230€ se asi jedná o zcela unikátní Ocean Race klenot. Nakonec ji nahradila velmi podobná z Lídlu za 5€.
Do úplnosti edice VOR se sluší zmínit sadu gumových koberců do kufru a velkou cestovní tašku, asi když se potřebujete nalodit na jachtu závodu Volvo Ocean Race.

Ale přistupme blíže k jednotlivým bodům programu:
Karoserie, interiér, kufr:
Oblíbenou disciplínou českých recenzí je dlouhá sága o velikosti kufru, protože na velikosti vždy záleží že? Ultimátní je – co se týká rozměrů - v rodině Volva vrcholná XC90. Tento model (byť v minulé generaci) jsem opustil už před pár lety, kdy se v autě už opravdu vozil jen vzduch a nároky na prostor i v pětičlenné rodině lehce poklesly. Další v hledáčku byla XC70III, která perfektně vyhovovala. V90CC je logickým následovníkem, proto se pověnujeme srovnání právě zde.
Hodnoty (rozměry interiéru) si ctěný čtenář vyhledá Googlem – co se týká kabiny pro cestující, tam nelze nic vytknout – i vé devadesátka je uvnitř opravdu veliká, místa všude dostatek, i bez měření bych řekl, že v zadní řadě je citelně více místa než ve všech minulých generacích. Kdo zná XC/V70II P2 - tam je prostoru (pro danou kategorii aut) místa zoufale málo.
Odkládacích míst najdete ve V90CC v interiéru poměrně dostatek, nevím však, zda-li západní řidiči s sebou nevozí pití v PET lahvích? Simply clever domácí konkurence na tohle myslí poněkud lépe. Rozumím však, že design je design a tomu se často dělají poměrně velké ústupky.
Kufr je kapitola sama pro sebe: pro ilustraci takto: pokud se lyže délky 165cm vešly do kufru o čtvrtstoletí staršího modelu Volvo 945 tak, že jen líně válí na podlaze kufru spolu s dalšími třemi páry lyží. Pak kufr u platformy P2 XC/V70II (2001-2007) pojme stejné lyže uhlopříčně, leč stále „na podlaze“ a jen s drobnými omezeními. Do platformy P3 (XC/V70III) se tytéž lyže nasoukají do prostorové úhlopříčky kufru už jen velmi natěsno, a spolu s výbavou čtyřčlenné rodiny na týdenní lyžovačku se bez pravidelného tréninku Tetrisu sbalit nelze. Nakonec stejné lyže do kufru V90CC prostě nedostanete (myšleno do kufru - nemluvím o dvířkách ve středové opěrce zadní sedačky - ty tam jsou). Tím netvrdím, že kufr je vysloveně malý, jen jak jeho tvar ustupuje proudění vzduchu a neúprosným emisním limitům, už to zkrátka není krabice a stěhovák, jakým bylo ikonické Volvo dříve.
Za 25 let se z velkého praktického mega hranatého stěhováku svérázného a nezaměnitelného stylu stalo zvenku hodně velké auto s relativně nevelkým kufrem. A ten je bohužel zcela srovnatelný s konkurenčními značkami vozů stejné kategorie.
Ještě doplním, že kufr zakrývá motorizovaná roletka - cool feature. Zadní motorizované dveře lze otevírat a zavírat pomocí „kopnutí“ nohou – což ale vyžaduje lehký cvik. Ještě mě pobavil kolébkový vypínač lampičky na zadních dveřích, který vypadá, jako by jej do auta doplnil kutil domácí. Ale to dodávám spíše pro pobavení inženýra elektro.
Naopak potěší drobnost, jakou je (dříve chybějící) tlačítko, jímž současně dveře zavřete a zamčete. Proč na tohle nemysleli už v minulé generaci?
Kdybych si mohl ještě vymýšlet, divím se, že zatmavení zadních skel není ve výrobě už standardně? V konfigurátoru se na to snadno zapomene (jako zde). A bez něj je auto průhledné jako skleník. Škoda.

Podvozek a karoserie ještě jednou:
V původní recenzi jsem neuvedl tu úžasnou vlastnost tohoto vozu – a tou je to, že pokytuje posádce velkou dávku pohodlí: podvozek až neskutečně žehlí nerovnosti českých silnic, k tomu nepochybně přispívají opravdu velká kola (zde 20" 245/45 alu v originální edici Ocean Race). Neméně důležitou stránkou pohodlí je pak velmi nízká hladina hluku uvnitř kabiny. Tady se designérům povedlo opravdu zapracovat na každém aspektu, který tuto hladinu hluku uvnitř ovlivňuje. Jestli jedete 130km/h nebo 180km/h v Německu, pořád posádka může v pohodě debatovat, anebo si sami vychutnáte již zmíněnou muziku bez jakýchkoli kompromisů. Motor, hluk kol či aerodynamický hluk – každý ze zdrojů je patřičně utlumen. Jednička s hvězdičkou.

Motorizace:
Mám rád benzín, nemám moc rád naftu - to jste už možná postřehli. Stál jsem jen krátce před volbou, zda-li jezdit čtyřválcovou VEA naftou za 9l/100km nebo vrcholným benzínem za 10.5l/100km - ano, to je má reálná průměrná spotřeba za 20tis. km – to vše v širokém mixu – courání po městě + svižné cestování po okreskách + ale také dálniční přesuny na hranici limitů dálniční policie a radarů.
Jestli chlapci ze Švédska u naftové platformy už léta bojují s praskáním vzduchových hadic v sedmnácté či dvacáté inovované verzi hadice u systému Powerpulse, a také s ucpáváním systému EGR zpětného požírání spalin – pak se benzínové motory ve čtyřválcové platformě VEA zdají být jako velmi dobrý a zatím stále bezproblémový design. Žádné svolávací akce, nic. Pecka. Skeptici říkají, že čas ukáže. Proklínané čtyřválce u Volva jsou na trhu už nějaký pátek (počínaje modelovým rokem MY14, tehdy ještě v platformě P3), nějaké zásadní problémy se (zatím) u tolik opomíjených benzínů neukazují. V modelovém roce MY18 přiskočil i systém GPF (Gasoline Particle Filter), který ovšem na rozdíl od naftové verze nevyžaduje žádné hledání a doplňování podivných kapalin typu AdBlue, zkrátka nic – v salónu se vám o GPF pravděpodobně ani nezmínili - i já jej našel až v kompletním výpisu výbavy. Místo normy Euro6 motory plní ekoteroristickou normu Euro6d - to je asi tak vše - z pohledu běžného uživatele - čeho se tato změna týká.
Opakuji, že T6 je velmi dobrá motorizace, byť vám neposkytuje něco, čemu se říká těžko měřitelný „řidičský zážitek“. V kombinaci s 8-stupňovou převodovkou Aisin je vše tak důkladně vyžehlené, vyfiltrované a až nudně vyhlazené - zkrátka vše pro pohodlí posádky. Turbo kopance se nekonají, což je vlastně asi dobře. 306 koní adekvátně cvičí dvoutunovým kombíkem – kdo má rád čísla, tak zde jsou: T6 B4204T29 228 kW/400Nm a provozní hmotnost je 1839kg.

Pomocníčci – ti užiteční i ti opomíjení:
Motory přestávají být v dnešních vozech to, o čem se nějak hodně a zásadně hovoří. O to více vyvstávají do popředí elektroniční asistenti, stabilizační a bezpečnostní systémy. V tomto autě jich je tolik, že zrak přechází – proto zmíním ty, kteří mi osobně připadnou užiteční, případně ty, kteří v minulé generaci nebyli vůbec, eventuelně nejsou příliš použitelní. O některých však ani nevíte až do okamžiku, kdy má dojít ke kolizi (automatická „myška“) tam prý pomohou – zatím jsem to nezkoušel. Plný soupis všech možných bezpečnostních vychytávek najdete na stránkách Volva.
Pilot Assist, jízda v pruzích, BLIS – nejedná se o autopilota, skutečně je to „jen“ asistent, který auto udržuje v pruhu, až do rychlosti 139km/h a přirozeně udržuje odstup od předchozího vozidla. Užitečná věc – nechci to shazovat – když potřebujete otevřít PET flašku. Na málo klikatých úsecích je jízda pohodová. Jakmile se silnice začně více vlnit, posádka si občas naříká, že „moc kličkuji“. A ano, dávám jim trochu za pravdu. Jenže řidič se drží volantu, jemu to tolik nevadí. Na české horské okresky to moc není. Známka jako ve škole: 1-
Navíc, i když není zapnutý tento pokročilý systém, když např. na dálnici nepozorností vyjíždíte pomalu ven z pruhu, přítel pomocník zatáhne volant trošku zpět, poněkud nečekaně avšak bez jakékoli signalizace. Dobrý! V dnešní míře nepozornosti řidičů, kamarád k nezaplacení.
Systém BLIS (indikace auta v mrtvém úhlu) – už nikoli na bázi kamer (tam to v minulé generaci nebylo zcela důvěryhodné) – zde radarový snímač funguje stoprocentně. U pře-bezpečného Volva však překvapí, že i když máte auto v mrtvém úhlu a dáte blinkr, chybí jakákoli zvuková signalizace – blikání LED v zrcátku lze za plného slunce velmi snadno přehlédnout. Dal bych tomu minimálně možnost zapnutí/vypnutí zvukového varování. Námět na zlepšení, posílám do Gothenburgu.
Automatická dálková a potkávací světla – aktuálně u Volva nejpokročilejší systém (ten se v první generaci tuším začal u Volva zavádět někdy kolem roku 2015) – „vyklíčuje“ či vyclonkuje auto před vámi, případně i v protisměru. U vyšších rychlostí už pak jen zapíná a vypíná klasická dálková. Protijedoucí řidiči prakticky neproblikávají (což se úplně nedalo říct u přechozí XC70 z roku 2014). V noci – zapnu režim Auto dálková a o světla se nestarám. Zde známka: 1 - možná drobnost, ale hodně potěší.
Parkovací 360° kamery – 360° obraz ze čtyř kamer je prima věc, osobně ji ale moc nepoužívám, parkování na zrcátka v kombinaci s detailním obrazem zadní kamery a dobře fungujícími parkovacími sensory mi jde o hodně lépe. Hodně příjemným doplňkem jsou „radary“, které zvukově signalizují i z dáli blížící se auto, cyklistu nebo jen blízkého chodce. Fajn pomocník-závozník, když vyjíždíte z kolmého parkování. Známka: 1 (i s tím, že 360° kameru ani nevyužívám)
Automatické zaparkování – dobrý, jenže zase - než to najdu v menu, jsem dříve asi zaparkovaný „na zrcátka“. Léta praxe, ale věřím, že tohle vychytávka opět odnaučí další generaci řidičů v dovednostech, které se dříve považovaly za samozřejmost. V rámci „debilizace“ lidstva bude tohle možná malý krůček pro lidstvo. Funguje to.
Start/Stop – vynález „na zabití“. Ničí motor, inženýrské srdce tohle rve, ekologický přínos je sporný (pro splnění testovacího ekocyklu asi prakticky nezbytný) – nu což – to zde nevyřešíme, ekofašisté žádají své oběti. To, že nejde S/S uživatelsky vypnout natrvalo (a ani nám v D5T5 se to zatím nepovedlo „programátorsky“, ale pracujeme na tom) - to je obrovské mínus. Tipuji, že u jiných značek tohle nebude jiné.
Známka: 5 (nejde vypnout, poznámka: stav S/S lze sice uložit do vlastního profilu, ale po nastartování auta vždy naskočí defaultní profil – tj. se zapnutým S/S – no paráda).

Audio, infotainment:
Na závěr si nechávám „zábavu na palubě“. Audio se v devadesátkách dodává nejméně ve třech úrovních. Základní, vyšší Harman Kardon and ultimátní Bower&Wilkins s charakteristickým středovým „ufonem“ (vystouplým středovým reproduktorem) uprostřed palubní desky. Posledním zmíněným systémem je vybaveno recenzované auto. Když si tohle konfigurujete u nového vozu, počítejte s cenovkou 4.000€. Hned zkraje vyslovím hříšnou větu – tohle fakt stojí za ten zážitek!
Od dob předfaceliftové S80 z let 2000-2004 to s audiem u Volva šlo docela z kopce. Ne - že by to hrálo vysloveně špatně, ale žádné superhifi to není. Možná jsou na vině i reproduktory – v době testování – 10 a více let staré. Dle mého soudu - poslední dobrý zvuk měla právě S80 s rádiem HU801, dvěma megareproduktory a ozvučnicí, kterou tvořil kufr a prostor vytlumený mikroplyšem v interiéru dveří a sedadel. To byla ještě koncertní síň.
Až nyní – dle slov marketingu Volva – se už při návrhu karoserie platformy SPA počítalo s kvalitním ozvučením. Zde údajně inženýři od B&W nakázali, kam a jak umístit reprodukotory – jinak to prý hrát nebude. Udělali to a ono to hraje, a skvěle! Tohle na tomto autě zkrátka miluji. Často zaparkuji a musím si písničku doposlechnout až do konce a v plné hlasitosti.
Stačí jednoduchý test – když vytočíte knoflík hlasitosti na maximum, zvuk je stále naprosto nezkreslený, kvalitní a prokreslený ve všech detailech - zkrátka máte pocit, že sedíte na koncertě přímo mezi muzikanty. A je to uvěřitelné. Za mě – palec nahoru, známka 1+++
Prováděli jsme i přímé srovnání s řadou Harman Kardon, ani tato audio výbava se nemusí vůbec za nic stydět. Snad kromě „o stupínek“ nižší maximální hlasitosti nelze ani kardonovi nic vytknout. Jen nesmíte poslouchat překompresované a přemasterované mono Rádio |mpuls.
Paradoxní je, že i v autě s B&W je na nálepce koncového zesilovače audia napsáno Design by Harman Kardon – tak si vyberte...
Co se týká zbytku infotainmentu – tedy audio/video zábava na palubě – tam bych udělil výrobci další výtku – ergonomie ovládání rádia (FM i DAB), vestavěný klient Spotify, USB MP3 playback – tohle všechno se (mi osobně) ovládá velmi kostrbatě a mírně nelogicky. Vím, že postavit použitelný uživatelský interface není lehké a že velký dotykový displej je dnes v autech prakticky povinnost. Ale něco zde nastavit (a při tom se nenabourat) je umění. Že by proto tolik bezpečnostních pomocníčků na palubě?

Na závěr si zaslouží zmínku i systém Volvo On Call. Ten umožní na dálku (v autě je LTE GSM modem) přes appku v telefonu ovládat bufík či dálkový start motoru, odemknout či zamknout auto, sledovat základní servisní stav auta či jeho polohu (a generovat knihu jízd).
Fajn věc, škoda, že tohle bylo technicky možné už asi 15 let - některá starší Volva byla tímto systémem vybavena už řadu let, ale potenciál zůstal nevyužit - až do dnešních dnů, kdy Volvo dohnala konkurence. Zamrzí i to, že žádné detailní servisní informace nemají servisy od automobillky k dispozici.

Shrnutí:
bude stručné: tohle auto je báječné. Celá platforma SPA možná zachránila relativně nevelkou a svéráznou automobilku před krachem. Pokud hledáte velké a bezpečné auto prémiové (byť nijak nevyčnívající) značky, pak V90CC může být i skvělým začátkem i vaší „diagnózy“ se jménem Volvo. Od CCčka můžete jít nahoru, ale i dolů - měl jsem možnost krátce se povozit ve V60CC - i tu bych směle doporučil.
A jestli už jen čekáte, až (ojetá) V90CC bude na trhu za relativně snesitelný peníz, pak věřím tomu, že obměnou ze staršího modelu platformy P3 nešlápnete vedle. Ale - opakuji - čas ukáže. Sám jsem zvědav, až budu číst tuto recenzi třeba po 5 či 10 letech.

Hájčus píše: ↑28 kvě 2021 18:12Čím je to focené?

NIc extra - iPhone SE2020 - tím širokým objektivem.
/PL

python.p píše: ↑27 lis 2019 12:13 Takže kdy pořídíš krabici?

Krabice už brázdí zdejší kraj dlouho, od podzimu 2019. Nyní jako garážovaný důchodcovský daily. Budí pozornost a širké úsměvy - a při tom je to "jen hranatá bílá krabice".

Tak jsem dnes širokým objektivem telefonu bouchnul momentku a navíc proti slunci: 940 (MY94) B200F čerstvě a beze ztráty kytičky prošla STK i ME. Pravda - v prvním kole jsem si nechal vyjmenovat závady, ale vlastně to byly jen drobnosti (elektrika, kat a jeden čep). Bagy jsem doléčil už před tím. Diagnostika už nehlásí žádné závady.
Tímto oficiálně začíná příprava na Gumbalkán 2021 (auto samotné se do Rumunska podívalo už v ročníku 2019 s předchozím majitelem).

/PL

Gumbalkán vyžaduje solidní vůz a tento to je. Žádné fatální stopy letošní ročník nezanechal.

Ta edice neznamená "schrott" stav, ale naopak výbavu - zahrádku + extra lampy, zvednuté nápravy, atp.

/PL

V garáži mi přistála úžasná bílá 940 Polar (v Gumbalkan edici) - m.j. bývalé auto Lubošovo. Tak brzy zvěčním setkání generací (např. srovnání V90CC vs. 940 v odstupu čtvrtstoletí).

A taky budu kroužit v mi dosud neznámých vodách (krabicáři), shánět nějaká kola, díly, rady...

/PL

Naprostý souhlas. A také můj plán. Víte o někom, kdo perfektně trefí barvu i kvalitu této opravy?

Plus je tam ještě jedna kosmetika: ten dřevěný rámek kolem rádia a řadičky - ten je na jednom místě lehce nalomený, kdyby někdo měl tento díl v lepším stavu...

/PL

Patří do spíše do kategorie "Co mě dnes nepotěšilo" = krátké dvousezónové období s Mazdou dnes ukončil mladý pán z Brna/Zlína.

Už mám opět jen jedno auto bez střechy.

/PL

Senzory tam (dle nákupní faktury) montovali v autorizáku ještě v rámci předprodejního servisu. Taky se mi to tolik nelíbí, jelikož jsou ale na zadním nárazníku nějaké lehké parking-schade, uvažují o přestříknutí celého dílu, t.j. včetně sensorů. Snad to pak bude vypadat lépe.

M.j. v nějaké recenzi právě konstatovali, že “mohutnost” zádi u C70 činí parkování lehce komplikované - s tím musím jen souhlasit (hlavně ve srovnání s malinkou MX-5, ale i s XC70III či S80II se parkuje snáz).

/PL

Tak jsem se konečně vyhecoval k publikování pár fotek toho klenotu, co jsem letos na podzim ulovil v DE.
Auto po důchodci, co s tím jezdil jen v neděli do kostela a navíc ještě jen v létě. A pak že nejsou...

Roční nájezd <1000km, v okamžiku koupi 22tis. km najeto - to jakože fakt. A jen cestou domů jsem tomu další tisícovku přidal.


MY00 - byť v automatu. Vysněná barva Saffron. Sice jsem hledal světlý interiér, ale tady si jeden moc vybírat nemůže.
Motorizace parádní T5, která se ale až po ARD čipu konečně probudila k životu.

/PL

Volant asi nebude, nechám Saffrona v co nejpůvodnějším originále nebo ve stavu, kde lze případně úpravy snadno navrátit zpět.

Dnešní projížďka Mazdou byla srdceryvná, s Volvem nelze jakkoli srovnat: https://www.sportovnivozy.cz/108203

/PL

Drobné změny v osazenstvu garáže: http://www.mazdasport.cz/viewtopic.php?f=19&t=5387&p=124535#p124535

/PL

Můj milý deníčku - pár slov k tomu, co se událo za 1/4 roku od poslední větší aktualizace:

Magda:
- gumové dorazy dveří
- mohérová střecha v barvě písku (zatím čerstvě pořízeno, ještě namontovat a vyfotit)

S80 V8: dělá radost - tohle auto bezmezně miluji, příchází i nějaká údržba
- obě zadní ložiska svorně odešla
- spolu s tím výměna zadní brzd, tak i ty jsou tedy nové
- plus zadní silentbloky, jsou v PURu, ale nevím jestli mám juchat, bo tam od té doby něco vrže při přejezdu nerovností (ale nepředvídatelně, někdy jo jindy ne, v servisu nikdy).
- nové zadní LED lampy a lišta na SPZkou - vše z posledního S80 faceliftu. Foto dodám. Původní lampy jsou OK, zainzeruji za rozumný peníz, kdyby někdo chtěl popravit nějaké praskliny.
- světlé gumové koberce na zimu (poláci: Rezaw Plast)

XC70III T6:
- přední i zadní parkovací kamery - povedl se úlovek s allegra, tak tímto dále zvyšuji výbavu auta.
- Heica kola konečně zapsána v TP, byl to boj
- Ferrita 3.5" kat + přední díl vejfuku je už v autě, ale někde v turbu nebo svodech bude asi nějaký problém, bo to stále není ono a nemůžu tedy hlásit regulerní příval kW a Nm. Dokonce jsme s tím byli na brzdě, ale bez pozitivního výsledku. Padá to do nouze. Stay tuned.
- světlá gumová vana do kufru (poláci: Rezaw Plast)

Jo a do všech aut i nové letní koberečky, na míru šité v ZPV v Rožnově.

/PL

Taky se něco chystá?
Tak snad zítra budu jásat více.

3.5" to je jako rozměr diskety.

/PL

Bohužel je...

Aha, no jo no. Pubertální dítě (dcera - skoro 16 let) = málo jsme ji řezali.

/PL

Tak aspoň jedno foto umytého auta:



/PL

Mno, teď jak se na tu fotku dívám - to je teda bída (ta fotka, musím vyrobit jinou, lepší). A když už jsme u těch barev - když jsem tu před půl rokem zmínil, že "Twilight Bronze" je vzácná - tak >ehm< není. Skoro bych řekl, že po faceliftu se jich prodalo možná tak 50% jen v této barvě (podobně, jako dříve frčela stříbrná).

P.S. Ještě jeden tuning jsem provedl - v NL na vrakáči jsem neodolal a ulovil bezrámečkové interiérové zrcátko (tuším, že se také dávalo od MY15 nebo MY16 výše). Tak to už také zdobí interiér. Avšak děti tvrdí, že zrcátko je "naopak" - tohle bezrámečkové je z výroby snad tou širší základnou lichoběžníka nahoře a jim se to takto nezdá (rámečkové je fakt naopak).

/PL

No tak aspoň jedna neumělá fotka mobilem, v dnešním raním slunci. Auto neumyté, tak jen pro představu: Gumy jsou tam relativné úzké (a nízké) 225/45R19 - měl jsem jít do 235/45R19, teď je asi budu muset rychle ojezdit (ledy by někdo ty 225 chtěl, jsou to nová léta).

Na lampě nic extra není, jen to boční sklíčko není oranžové. No fun.

Dále jsem byl upozorněn, že - ano jsou 3 typy světel - zde však myšleno ABL - tedy "zatáčecích" xenonů. Dále jsou ještě nenatáčecí xenony - nevím v kolika verzích. No a samozřejmě klasické halogeny. Umí si to, chlapci, zjednodušit...

A zdá se, že i logika "zhasnutí" obrysovek při jejich chybě se změnila. Toto se mi stalo v S80 - tam je ještě nejstarší CEM a patrně ten jeji SW má tuto "chybu".
V novější CEM (i SW - 2012) se tohle už nekoná.

/PL

Po delší době malý update do tohoto blogu - aktuální vozový park je XC70III T6 (MY14), S80 V8 (MY07) - žena mi tohle auto nechce ani půjčovat a MX-5 (MY02) pro ten střední věk.

Na XC70III T6 nemám ještě doladěný kat (asi umřel zásluhou ignorování závady odvětrání PCV za předchozího majitele) - proto zatím ani nemám relevantní čísla do pirátské tabulky 100-160. No prostě to zatím tak dobře nejede. Už je objednaný 3" downpipe/cat Ferrita, tak uvidíme, jak to pak bude jezdit. A s čipem.
Zbytek auta báječně slouží. Auto dostalo letní alu 19" Heico Volution - jak nemám rád neoriga alu, tak tyhle fakt seknou (TODO: foto).

XCčko má od zimy ještě nová přední světla (tedy skoronové přední lampy z MY15 - s bílými odrazkami na okraji místo poziček). Původní stáledobré lampy z XC70 jsem adoptoval do S80 (kde byl ten plast už značně vyšedlý). Ejhle, hned zase dobře svítí.
A u obou aut jsem preventivně vypnul ostřikovače světel. To je raději na pumpě pokaždé jemně otřu...

M.j. zde zajímavý poznatek: existují snad 3 verze předních světel do velkých P3:
#1 parkovačka žárovková+oranžová obrysovka
#2 parkovačka LEDková+oranžová obrysovka
#3 parkovačka LEDková+bílá odrazka bez obrysovky
Verzi #3 nelze aplikovat do starších aut (asi -MY11 nebo -MY13 dolů - bo auto pak držkuje, že jsou vadné obrysovky - ten proud žárovkou jim tam chybí).
Vtipné je, že při závadě té žárovky ve "starém autě" se raději napájení obrysovek rovnou odpojí - taková banalita se pak skvěle debuguje - dnes vím, že je vadná právě ta žárovka, LED parkovačka se asi moc nekazí.

Aktuální poznatek - novější ojetý benzínový XC70III na trhu prostě nejsou. Jestli se před rokem dalo najít i pár aut v DE nebo NL, dnes je to skoro čistá nula. Asi dál řádí v myslích lidí ten dýzlgejt.

S80 V8 měla po dlouhé době velkou závadu - haha. No ehm, napráskala mi diagnostika - byť zatím bez vnějších projevů, ale znám to z XC90, když začne senzor tlaku paliva kecat, tak pak auto někdy třeba brblá na volnoběh a možná i něco jiného. Tak jsem ten senzor za osm stovek preventivně vyměnil. Za 20 minut nebylo co řešit.

M.j. při výpočtu ceny za 1km se aktuálně S80 V8dostává v žebříčku na první místo coby nejúspornější auto - kompletní spotřebou pod 6Kč/1km (suma komplet všech výdajů kromě pořizovací ceny - za 40tis. km, převážně příměstského provozu). Ne to není vtip. Jen liju stovku benzín a jezdím.

No a Magda? Čeká na odzimování - no už jsem měl být dávno venku. Aspoň jsem ji v garáži jednou na první cvrnk nastartoval...

/PL

Summum Trim level 3, ať už to znamená cokoli. Koukat není až tak na co - relativně málo viděná barva Twilight Bronze (taková hnědá pěkná metla) - nenápadná sedmdesátka, co projede ulicí a strážník zastaví Golfa s kšiltovkářem, co jede za ní.

Předchozí majitel měl asi hodně rád teplo, protože vyhřívaný volant, vyhřívané přední sklo, bufík a výhřev všech sedadel se jen tak pohromadě nevidí. V opěrkách si děcka můžou pouštět video, do full výbavy už asi zbývá jen dodělat FourC, střešní okno, podsvětlené prahy, přední a zadní parkovací kamery. Nic dalšího už se v MY14 asi ani nedávalo?

Snad jen do top výbavy chybí Premium Sound muzika, ale dlužno podotknout, že High Performance nehraje vůbec špatně

P.

Doplním galerii, zatím jen textovými informacemi.

XC90 V8 už vozí nového majitele, doma mi zůstala pouze verze v měřítku 1:18.

Důstojným nástupcem je XC70III 2014 T6 224kW (nyní 246kW), foto a další info později.

P.

Vrátím se k Volvům a k vedle běžícímu tématu náklady v Kč/km.

Opět cifry bez započtení amortizace (= rozdíl v ceně nákupní mínus prodejní).

XC90 V8 - vlastním téměř 3,5 roku, najeto 39tkm - náklady 5,32Kč/km. Ale momentálně se dokončuje takový větší pravidelný servis, takže se nad tu šestku opět brzy dostanu...

S80 V8 - mám skoro 1,5 roku, najeto bezmála 30tkm - náklady 6,45Kč/km. Velký servis je již za mnou, nečekám výhledově nějaké velké náklady, takže ten průměr bude zase chvíli jen klesat. Pro zajímavost: palivo je z toho cca. 3,60Kč/km, zbytek je z velké části ten (dříve zanedbaný) servis + dvoje gumy + repase Alu.

Jestli jsem o úspornosti V8 zatím jen s lehkou nadsázkou vtipkoval, tak tahle čísla mi to jen potvrzují. Brzy budu muset zkusit vyčarovat čísla, která budou reflektovat i amortizaci. U aktuálně vlastněných aut si ale budu muset vložit fiktivní prodejní cenu.

P.

Jednostopé silné stroje mě nechytly. Ty emoce jsou asi podobné, ale kromě zděděné ČZ150 z roku 1950, nic dalšího. Ani mě to moc neláká.
Čtyřkolová obdoba je o něčem jiném. Totiž, vždycky když řídím Magdu, současně přemýšlím PROČ? Proč natolik odlišné auto např. od S80 V8. Pokud bychom různá auta usadili na pomyslný kruh - tak S80 bude zcela v opozici s MX-5.

S80: je pohodlí, takový nulový řidičský zážitek, příjemné klima, ticho, bambilión pomocníčků, skoro nadbytek výkonu, výborná muzika. Luxusní převoz z bodu A do bodu B.
MX-5: je silně nepraktická kára (jako každý roadster či kabrio), fouká všude (dlouhovlasé holky jsou za 10 minut s účesem afro), technika na úrovní krále klacka, surový, ale ne syrový čtyřválec. Muzika hraje, ale zvuky z venku jsou silnější. O trochu tišší jízdě lze hovořit jen v malé rychlosti a to ještě se střechou. Slovo luxus mě tu nějak nenapadá, o něj ale nejde.

A možná právě proto - jako kompenzace za S80? Jako návrat ke kořenům (no říkejte tomu ten střední věk, klidně, mě to neurazí)? Řidič nemusí letět 120, aby byl ehm kool. Magdou zatáčíte jako motokárou, ostrým řízením na půl otočky volantu jakoukoli zatáčku, klidně i ve stejné rychlosti jako S80 (jen s tím rozdílem, kde všichni brzdí, v MX v zatáčce ještě šlapete na plyn). Všechno je tu jinak - naopak. Možná o to jde, vítr ve vlasech (kdo je ještě má), spálený krk, slunce, svist větru, stín, žár, hlášení místního rozhlasu, vůně přírody kolem (Burešova řepka je ale fakt hnus flus).

A jak do toho zapadá výběr značky? Tady asi nepřinesu nic převratného, ani objevného. K MX-5 jsme (množné číslo: s nynější manželkou, tehdy přítelkou) přičichli v roce 1994 - jako studenti - chudí příbuzní u bratrance čecho-američana - který nám jeho krásnou červenou MX-5 NA půjčil na výlet přes východ Ameriky. Tam o asi zakořenilo. Nostalgie. Emoce.

Když "to" před pár lety na mě přišlo poprvé, nebyl moc důvod koukat jinam. Ale pořád nenastal ten správný čas. Až letos - možná právě po "zážitcích" s jinak skvělou S80, mi asi začalo "něco" chybět. Pak tomu jen pomohla náhoda, cesta do UK a cesta autem zpět přes Německo, kde opět čirou shodou okolností krátce visel relativně běžný inzerát - stručně: MX-5 NBFL ve zcela originálním stavu, zcela bez koroze, poslední z motorů 107kW, 5q, samosvor, některá ze zajímavých edicí. A za rozumný peníz. Krátký mail, dohoda. Mé předsevzetí bylo - že když bude stav pravdivý a dobrý - odjedu v ní, jinak ne. A to se stalo. Pán byl super fér, i přes další okamžité nabídky počkal od neděle do čtvrtku na týpka z východu. Sám nadšenec, asi třetí Magda, rozhodně ne poslední.

V konkurenci jiných - těchto jinak naprosto neužitečných - aut má MX-5 asi naprosto výsadní postavení, možná podobně jako starý dobrý VW Brouk. Jsou jich milióny, ale na ulici se lidé (a hlavně děti) ohlédnou, případně rovnou mávají. Upřímně: jakou jinou letní srandu vybrat? Ford Mustang s V8 a 450kW motorem - proč ne, ale bude to "ta pravá zábava" - možná v Americe na Route 66, ale tady moc ne.

S MX-5 (Miata) finančně nevykrvácíš - Porsche chudých. Maximální spolehlivost, ceny všeho příznivé. A když tě to celé za pár let možná opustí, tak se najde další blázen, kdo si tvůj stroj pořídí na další léto. Fiat Barchetta je velmi podobný koncept. Dále následují ostatní Japonci, ale žádný z nich mě neoslovil "duší". Později přibývá koňů, ale jsou skutečně potřeba? More power, less fun a někde se rozflákat? BMW - criminal car. Audi - nuda. S těma němcema je to takový divný. Porsche - $$ jsou řádově jinde. Briti už pořádná auta nedělají. Našla by se jistě nějaká pěkná Alfa. Volvo - C70 motor vpředu + náhon vpředu = zcela mimo mísu.

Miata - to je jako Kofola - když si správně vybereš, stačí ti jedna na celý život Špatné počasí? Nebo nechceš zrovna takový fun? Sedni do jakéhokoli Volva. Tohle se zcela geniálně doplňuje.

A to stručné doporučení na konec? Zkus MX, když ti sedne, budeš spokojen, když ne, okoštuješ něco jiného. Zde jsou na výběr jsou 4 generace - tu https://www.youtube.com/watch?v=eW87rSrwnqY je parádní slovenská recenze. Další není moc třeba hledat, je tu všechno. V kostce.

P.

P.S. Zjistil jsem, že do kufru se jedna basa piva vleze, sice s lehkým přemlouváním. Takže tohle vozítko plní i parametry rodinného vozu...

Dobrá otázka -- vybaven touto informací, jsem tam také odjížděl. Avšak přímo na webu ministerstva jsem tuhle informaci nedokázal dohledat. Na CZ webech jsou pak opačné informace, ale všechny z roku ~2014. Hledal jsem také v němčině, ale vše neoficiální.

Pak mě paní v pojišťovně přemlouvala, že žlutá být nemůže, stejně pak i na úřadě. Neměl jsem sílu je přemlouvat - nemaje žádný dokument, který by to potvrzoval, vyklopil jsem o 20€ více za červenou značku. Resp. ta samotná patrně stojí stejně, dražší byla jen pojistka (9 dní místo 5 dní - což se mi zrovna přes ty dlouhé svátky docela hodí). Asi dobrý kšeft. Mimochodem: 34,90€ poplatek na úřadě, 18€ samotná čísla, 105€ pojistka na 9 dní.

Cestou zpět jsem samozřejmě potkal několik aut, která mířila do CZ a všechna na žlutých číslech. Myslím si (ale nejsem právník), že tento už dnes celkem starý dokument to poměrně přesně vystihuje: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=LEGISSUM:l24283 Stačí mít značku a regulérní papíry. Kdybyste však viděli, s čím (s jakými salát-papíry) se dá legálně přejíždět z UK, z toho by se Němcům protočily panenky.

P.

Petr.Chrpa píše:Krásný schválně jsem si něco o tom našel a je to prý vůz s jednou z nejlepších ovladatelností na světě...

... ano ano. Hlavně první dvě generace (NA i NB) si v tomto všichni znalci chválí. Široko daleko žádná záludnost. Čitelné řízení.

Já se k limitům podvozku zatím ani nepřiblížil, limity jsou zatím hlavně v hlavě (a stromů kolem silnice se pekelně bojím). Budu si muset najít nějaké bezpečné místo a případně počkat taky, aby bylo mokro... Takový lehký training na Farinku.

P.