Namotorovaná jsou ta letadla slušně, ale na 3D létání to ještě není-a hlavně na to nejsou postavená, především kormidly a koneckonců i pohonnými jednotkami.
V dané situaci na minimální rychlosti je jim to tak ze dvou hlavních důvodů k ničemu: zaprvé, reakční moment vrtule. Zadruhé, vektor (zakřivení) obtékajícího proudu od vrtule kolem trupu, přes centroplán a ocasky.
Na začátek-rotační (nebo reakční) moment rotujícího předmětu roste s druhou mocninou jeho průměru.
Reakční moment-ta vrtule má celkem nezanedbatelnou hmotnost a hlavně rozměry (cca. 25-30% rozpětí). Prudké přidání plynu=vrtule se roztáčí, ale letadlo také, v opačném gardu. Vrtule doprava, letadlo doleva na záda. Od WWI to bylo natočeno i na film docela dostkrát a stálo to život dost lidí.
Na demonstraci stačí prudce nakopnout plyn u Volva s etalonem, který má na volnoběh asi 60 kg rotačních hmot, což jsou asi 3% hmotnosti auta s těžištěm těchto hmot méně než 10 cm od osy otáčení a má asi 20 kg/kW-a jak se zhoupne. Stíhačka má rotačních hmot kolem 5%, těžiště hmot leží desítky centimetrů od osy otáčení a má 3-5 kg/kW...
Vektor obtékání-tohle bude hodně zjednodušené, protože variant a jevů je docela dost a bylo by to zbytečně na dlouho.
Proud od vrtule dělá podél trupu "válec zkrouceného vzduchu", kdy zkroucenost je daná stoupáním vrtule, jejími otáčkami a dopřednou rychlostí letadla (a dalšími vlivy od pilota, letového režimu a okolí, ale to je nad rámec základní představy a zbytečné rozebírat).
1) Snížení dopředné rychlosti (sic!!!),
2) a/nebo přidání plynu (=otáček),
3) a/nebo úprava náběhu konstantspídky,
znamená "utažení stoupání" "šroubovice" toho proudění, které najednou jde méně podél letadla a má výraznější složku napříč směrem letu (což znamená vertikálně i horizontálně). U křídel to znamená, že část centroplánu je najednou ofukovaná více (až výhradně) spíš šikmo zpředu shora dolů u jednoho a zdola nahoru u druhého křídla. Popisuje to pojem "indukovaná změna náběhu" a ve výsledku to znamená, že část jednoho křídla se chová trochu jako na hodně potlačeném éru (ztratí vztlak) a druhé křídlo trochu jako na hodně nataženém (nabere vztlak)-a je to v tomtéž směru jako reakční moment od vrtule. Plus taky obě ofukované části můžou reálně vztlak úplně ztratit, pokud je indukovaný úhel náběhu v absolutní hodnotě moc velký-zjednodušeně jde proudění moc shora dolů/zdola nahoru a ne od náběžky k odtokovce, takže se proudění tzv. utrhne, vzduch se kolem nich motá jak nudle v bandě a namísto vztlaku je z toho jenom nepopsatelný a neorganizovaný bordel.
Tohle znamená, že letadlo reálně drží ve vzduchu jen vztlakové síly z konců křídel, což na minimální rychlosti samozřejmě nestačí a letadlo se naplocho propadá.
Za křídlem se zakřivený proud vzduchu potkává s ocaskami, které trpí taky na indukovanou změnu úhlu náběhu (ale u těch se s tím počítá), nicméně stejně to tlačí letadlo do zatáčky (která se hádá s reakčním momentem vrtule, což řiditelnosti nepomáhá) a zhoršuje účinnost výškovky. Plus se k tomu přidá turbulence za křivě ofukovaným křídlem (hodně brutální, zvlášť pokud to dojde tak daleko že střední část křídla ztrácí vztlak-představ si to jako probublanou vodu pod jezem kde nevíš odkud kam teče a pádlem nebo rukou ji promáchneš v podstatě bez odporu).
V tu chvíli ocasky v podstatě nebo úplně nefungují, přinejmenším mají problém udržet protiváhu ostatním silám, které na letadlo působí od reakčního momentu a od křídla.
Letadlo je v tu chvíli v situaci jako plavec ve vodě probublané tak, že se ty bubliny sice dají dýchat (s trochou plivání okolo), ale nedá se v tom plavat=člověk se nedostane na hladinu a je unášen stejně jako ty bubliny a dokud ho nedonesou někam dál kde vyšumí (=letadlo zrychlí a převládne předozadní proudění kolem něj), tak nic neudělá.
A k tomu všemu i bez přidávání plynu zesiluje vliv reakčního momentu vrtule, protože na křídle i na ocaskách chybí část sil, které jsou s ním za normálních okolností v rovnováze, takže letadlo má tendenci se otočit přes křídlo na záda.
Dává to pochopitelné nakoukání (není to náhled, je to boratovské nakoukání) do problémů, které v takovém letovém režimu vznikají?
Z videa jde vidět/tušit, kdy a jak na to pilot reaguje-naprosto famózním způsobem, jenže chybí ta výška na znovuuspořádání obtékání a získání rychlosti=vztlaku
Aby to bylo kompletní v nakoukání na 3D létání alá Šonka, Redbull a podobě:
Tahle letadla váží míň než čtvrtinu toho co Hurr/Spit (630 kg vs 2700-3000), mají třetinu výkonu, ovšem v motoru s vyššími otáčkami=menší rotační hmoty-a nakonec vrtule, která je v poměru k letadlu dvoutřetinová oproti hurrovi a váží-skoro nic. Takže celkem má to akrobatické letadlo možná ty 3% rotačních hmot na citelně menších průměrech a tedy s nižšími reakčními momenty.
Aerodynamicky-kromě úplně jiných profilů taky velikost a výchylky ovládacích ploch, které jsou mnohonásobkem toho co má k dispozici jakákoliv (nejen WWII) stíhačka. Konstruované vč. řízení (UI, knipl, pedíly, síly a dráhy na nich) na optimální účinnost a ovladatelnost mezi minimální a nějakou rychlostí, zatímco stíhačka je optimalizovaná na svou bojovou manévrovací rychlost (blízko maximálky) a na minimálce je řiditelnost podmíněná spoustou "pokud" a "tohle nikdy nedělej".
Extra (třeba 300) a podobně koncipovaná letadla na akrobacii a skotárny má maximálku asi 2/3 toho co Hurr, cestovní/pracovní míň než polovinu Hurrovy "bojové" rychlosti a v poměru k ploše křídla skoro třikrát (a víckrát) větší ovládací plochy na ocaskách s více než dvojnásobnými výchylkami. To podmiňuje řiditelnost na minimálce/nulové rychlosti a bez těch "plácaček" to prostě nejde a nikdy nepůjde. Hurr je nemá a mít nemůže, protože síly od tak velkých ovládacích ploch na jeho maximálce by ho rozlámaly na cucky.
Takže ne, Hurra z pádu nejde "vyrvat" na motoru jako Extru.
Edit:
Mustang nebo první Spit by to nezvládl úplně stejným způsobem. A je klidně možné (myslím, že dokonce pravděpodobné), že Spit z konce výroby (Mk. XX-XXIV) s velkým Griffonem a pětilistou vrtulí by se v téhle situaci vůbec nepodařilo udržet "břichem dolů", že by ho to otočilo na záda úplně bez ptaní.