Tohle je jeden z top 5 nákladů dřeva, které kdy odvezli koně. Přesně z hlavy teď váhu nedám. 30+ tun, každopádně.Honza píše:No to by musela bejt balza aby s tím ty hemelky pohnulyMirabilia píše:...nepřetěžovat, cokoliv
Cesty na tyhle saně byly slušně připravené-vyměřené nivelákem na stálý spád, shrnuté, srovnané, uválcované, kropilo se aby byl led pevný a hladký. Ne že se s takovými saněmi jezdilo volně... Takhle velké náklady se připravovaly přes noc, saně stály v kaluži petroleje, aby úplně nepřimrzly a jelo se nad ránem okolo svítání, kdy bylo nejchladněji, ideálně -25°- -40°C. Jednak kvůli pevnosti ledu, jednak proto aby pod saněmi neodtával moc (jen jako pod bruslí)-a taky proto, aby se koně uchladili. Tažní koně jen jeli a řídili-na to za dobrých podmíněk na skvěle připravené cestě opravdu stačí dva, do pohybu to ovšem uváděl "starter pack", podle velikosti nákladu cokoliv mezi 4-48 spřeží (patrně občas i víc), které se odpojovalo za chodu, jakmile se tažní koně dostali do tempa.
Podkovy ne tak jak je známe, ale buď široké s hřeby, nebo de facto bačkory s "mačkami", které byly dopasované na konkrétní kopyto a jeho běžnou podkovu.
Pokud kvůli terénu nešlo mít stálý spád, ale byly i roviny, šlo pomocné vícespřeží vedle cesty (aby ji koně nerozdupali), nebo bylo v místě připraveno jiné-připřahané a odpřahané za chodu, aby se saně nezastavily. S rozšířením parních navijáků se dala cesta vést i do stoupání, lano se opět připojovalo za chodu a pokud nešlo naviják umístit za vrchol stoupání přes kladku, byla zde opět pomocná přípřež, která si od navijáku saně vzala na posledních pár metrů přes vrchol.
A teď si to představte-tažní koně, připojené lano (25-35 mm), k tomu připojovat dalších třeba 30 koní nastrojených k průběžnému řetězu, pak uprostřed toho stáda koordinovat práci strojníka a kočích a odpojovat lano tak, aby se jim nezapletlo pod nohy a to právě ve chvíli, kdy míjí parní stroj syčící a blafající do krátkého komínu
Starci holt nebyli žádní saláti