Již dlouho jsme s manželkou snili navrátit se do země kde jsme prožili nějaký ten rok a kde spousta našich kamarádů stále žije.
Zároveň jsme chtěli dojet až do Laponska, nazout běžky, nahodit batoh na záda a vyrazit po bílé stopě do "divočiny" (divočina je to jiná než ta naše, jednak jsou tam připravené stopy, druhak je to cca 300km za polárním kruhem).
Před dvěma lety jsme koupili naši V70, ale teprve tento rok se šance na naplnění této cesty stala reálnou. Po zvažování různých možností jak do Finska dojet, jsme se domluvili na "velkém okruhu" - tedy cesta do Finska, přes Německo a Švédsko, cesta z Finska přes Pobaltí a Polsko. Cesta přes Německo měla několik variant, nakonec nezvítězila ani nejkratší, ani nejrychlejší, ale nejkomfortnější.
V sobotu 28.dubna odpoledne jsme tedy naložili auto (hlavně pivem pro kamarády) a vyrazili směr Rostock. Cesta ubíhala příjemně a dostatečně rychle i když jsme se drželi českých dálničních rychlostních limitů (popř. lehce nad nimi). V Rostocku jsme se nalodili na trajekt Scandlines, který nás přes noc dopravil do Trelleborgu na Švédském břehu. Cesta byla o "hodinu kratší" protože se ze soboty na neděli měnil čas na letní. To jsme si dobře uvědomovali abychom nepřijeli o hodinu později do Stockholmu na další trajekt.
Cesta z Trelleborgu do Stockholmu ubíhala klidně s jednou zastávkou v Jönköpingu v Ikea na masové kuličky. Jelikož jsme ale přijeli akorát v 10 dopoledne, nepodávali se masové kuličky, ale snídaně - vaječina, párečky, pečené brambory. Po ranném obědě jsme pokračovali do Stockholmu. Přijeli jsme s dostatečným předstihem, zaparkovali jsme tedy auto na parkovišti pro check-in a šli na 3 hodiny prozkoumávat staré město Stockholmské.
Trajekt Viking line ze Stockholmu do Turku byl větší a překvapivě kajuta stála daleko méně než na trajektu z Rostocku do Trelleborgu - jen 12 EUR (za nejlevnější kajutu). Jelikož tento trajekt plul přes 11 hodin, přišla postel vhod. Ráno nás interkom probudil asi hodinu před příjezdem do Turku. Akorát abychom si stihli dát kafe + snídani na přídi a nostalgicky zavzpomínat na "staré časy" při pohledu na spoustu ostrůvků nedaleko Turku, kterými se trajekt proplétal.
Po vylodění jsme měli radostný pocit, že jsme opět ve Finsku. Cesta šla až překvapivě hladce, ani se nezdálo, že jsme na ní strávili skoro 2 dny. Cesta z Prahy a průjezd Německem trval asi 6 hodin, cesta přes Švédsko asi 7 hodin (čistého času). Toto navíc rozdělené do dvou dnů, takže si opravdu člověk připadal jako kdyby jel na nedělní odpolední výlet (skoro). Do cíle této etapy zůstávaly asi 2 hodiny cesty do Helsinek, či přesněji Espoo, kde bydlí naši známí. Tři samostatná města Helsinky, Espoo a Vantaa během let srostla v jednu oblast, které se říká "oblast Helsinek" (Helsinginalue). Pro jednoduchost se na toto souměstí budu dále odkazovat jako na Helsinky.
Další částí naší cesty byla etapa na sever - do Laponska. Poté co jsme se vyspali, doplnili zásoby a vyložili zavazadla nepotřebná v Laponské divočině, jsme kolem 20:00 vyrazili směr sever. Po cestě začalo hustě sněžit, což za tmy nebylo nic příjemného. Dálková světla vytvářela "bílou zeď" a potkávací v té vánici daleko nedosvítily. Kolem 2 hodiny ranní se dostavila nutná potřeba spánku (i přes střídání řidičů) a tak jsme na 2.5 hodiny zaparkovali na benzince v okolí Jyväskylä. Probudili jsme se, až když zima byla větší než potřeba spánku, a tak jsme se kolem půl páté vydali dále na sever. Kolem poledne jsme projeli severní polární kruh v Rovaniemi, zastavili jsme se ve vesničce Santa Clause, abychom se vyfotili s cedulí "Napapiiri" a jelo se dál. Za další 3 hodiny jsme dojeli do vesničky Kiilopää a dále do městečka Saariselkä. Tam jsme po zjištění informací o stavu tras a počasí nechali naše věrné auto a vydali se na cestu po svých. Dlouhá cesta a husté sněžení zanechalo na aute své stopy. Za prvé bylo auto neuvěřitelně špinavé, za druhé jsme měli "druhý nárazník" ve formě ledu o síle asi 5 cm. Ledové pokrytí se rozrůstalo i na masku a dálková světla. Na druhou stranu, myslím že to byla dobrá ochrana před
všudypřítomnými radary na finských silnicích
.
Celkem 3 noci jsme strávili v Laponské "divočině" ve volně přístupných chatičkách a na běžkách jsme se pohybovali od jedné k druhé. Lidí bylo kolem městečka Saariselkä více než dost, ale s každým kilometrem jich ubývalo. Jelikož tady už začínal polární den, teprve kolem 22 hodiny se udělalo jakési "šero", celé to umocňoval sníh který odrážel i to málo světla, takže subjektivně bylo světla stále dost. Počasí nám přálo - krom prvního zataženého dne (kdy lehce sněžilo) svítilo sluníčko a teploty se pohybovaly kolem -5°C přes den a -20°C v noci.
Cesta zpět probíhala klidně, po asi 13 hodinách jízdy jsme přijeli zpět do Helsinek. Už po několikáté jsem byl opravdu rád že sedím ve Volvu - v kterém jiném autě by člověk vylezl po 13 hodinách řízení jen lehce otupělý neustálým pozorováním cesty vpřed, ale bez jakýchkoliv nepříjemných pocitů v zádech nebo v místech o něco níže
Prostě komfort se vším všudy (ještě ten tempomat by se hodil
).
Jelikož MHD je ve Finsku docela drahé (obzvlášť pokud se přejíždí hranice "trojměstí" - např. z Espoo do Helsinek), rozhodli jsme se, že se budeme pohybovat autem. Orientace v Helsinkách je relativně bez problémů. Rozhodně jsem měl (díky kvalitnímu navigátorovi - manželce) méně problémů v centru Helsinek, než "poprvé v Praze". Na parkování se dají najít neplacená místa s parkováním od 1/2 do 2 hodin (je nutné mít za oknem hodiny s časem příjezdu). Prošli jsme si Helsinky, nakoupili nezbytnosti a vyrazili na další - menší okruh po přátelích rozstrkaných po Finsku.
Tento malý okruh tvořila města Helsinky, Joensuu a Lappeenranta (a samozřejmě zpět do Helsinek). Tento okruh měřil skoro 1000km (ve Finsku není malých vzdáleností), ale na tuto cestu jsme měli 3 dny.
Po všech návštěvách a saunách jsme se vrátili do Helsinek, dokoupili poslední suvenýry a v pátek večer jsme vše elegantně naložili do auta. V sobotu ráno jsme vyrazili do přístavu na trajekt Tallink směřující, jak asi uhádnete, do Talinu. Za asi 2 hodiny se otevřely vrata trajektu v talinském přístavu. Jelikož jsme si mysleli (podle google maps), že máme málo času, s lítostí jsme vynechali prohlídku Talinu (který jsem již dříve navštívil a jeho prohlídka stojí za pár hodin času). Celou dobu jsme jeli po E67 - neboli "Via Baltica", místní označení se měnilo v závislosti na státu (Estonsko, Litva, Lotyšsko), ale E67 zůstalo stejné v podstatě až do Česka (i když v Polsku jsme se občas odklonili). Silnice jsou v pobaltských státech pěkné, nezřídka opravené s podporou EU (i když co si pamatuji tak i v roce 2004 byly více než ucházející). Po cestě doporučuji zastavit se v Litvě na odpočívadlech u moře s písečnými plážemi (pokud si pamatuji dobře, bylo několik km za estonsko-litevskou hranicí). Svítilo sluníčko a byla to velice příjemná zastávka. Cílem tohoto dne byl polský Augustów, kde jsme měli zarezervované ubytování. Nechtěli jsme jet non-stop, obzvláště když jsme měli dostatek času (prodloužený víkend díky Velikonocům). Tento hotel nám doporučili známí. Za dobrou cenu, se snídaní a hlavně s hlídaným parkovištěm (za poplatek) - což s plně naloženým autem je velká výhoda.
Dalšího dne po snídani jsme vyrazili na asi nejhorší úsek cesty - přes celé Polsko až domů. Nakonec to nebylo tak špaté (jak si vzpomínám na rok 2004). Spousta cest je nových, opravených s podporou EU. Ovšem ty kousky starých cest stojí za to. Naštěstí rozkopané silnice z důvodu jejich opravy a objížďky vedoucí po polích jsou již minulostí. Varšavou jsme projeli bez problémů díky důkladné přípravě (často je Varšava jediným místem bloudění). Varšavě se dá i vyhnout, objet ji ze severu, ale myslím že s dostatečnou přípravou se není třeba obávat průjezdu Varšavou i bez navigace (postačí kvalitní navigátor na místě spolujezdce
.
Domů jsme dorazili v neděli večer s pocitem skvěle strávené dovolené a s předsevzetím jezdit na sever častěji.
Na závěr musím poděkovat našemu autí, že nás s takovým komfortem a bez zaváhání dopravilo tam a zase zpátky. Poděkování taky patří T6R, za předcestovní kontrolu a opravu vadných motůrků klapek topení - bez tohoto by spolujezdec asi (určitě) zmrznul.
Trochu statistiky:
Celkově najeto: 6370km
Celková spotřeba: 375.49 l nafty
Průměrná spotřeba: 5.89 l/100km
Cesta Praha-Rostock: 608km, 6:00 h jízdy
Rostock-Trellebor Trajekt 7:30 h
Cesta Trelleborg-Stockholm: 636km, 6:55 h jízdy
Stockholm-Turku Trajekt 11:25 h
Cesta Turku-Espoo: 165km, 2:00 h jízdy (cca)
Cesta Espoo-Saariselkä: 1091km, 14:45 h jízdy
Cesta Espoo-Joensuu: 452km, 6:05 h jízdy
Cesta Joensuu-Lappeenranta 231km, 2:49 h jízdy
Cesta Lappeenranta-Espoo 240km, 2:51 h jízdy
Cesta Helsinky-Praha 1576km
Helsinky-Talin Trajekt 2:00 h
Talin-Augustów 714km, 8:00 h jízdy (cca)
Augustów-Praha 847km, 12:14 h jízdy
