Tuto vyjížďky jsme měli pouze na víkend a to do Nižného Orlíku na Slovensku, kde má tchán strejdu. Tam jsme byli následně na louce ubytovaní ve stanu. Co se dělo tam je na vlastní příběh, zde zachycuji pouze cestu v autě. Přímo u vsi je řeka Ondava, která je sice po regulaci, ale dá se chytat ryby přímo do ruky, což jsem nikdy předtím nezažil a je to excelentní zážitek
Představím vám svůj deník cesty, který jsem psal za jízdy do bloku a následně přepsal. Je tam i cesta zpátky. Použili jsme mojí navigaci veeeelmi dlouho neaktualizovanou, tudíž ty problémy uvnitř deníku. Byla to ale jinak neskutečná jízda, mnoho věcí se ani zachytit nedalo
Fotky nějaký asi mám, ale nepopíšou to jako slova...
Obsazení:
Já - hlavní zapisovatel na místě spolujezdce a vrchní alkoholik
Zdeněk - tchán se sklony k občasnému bití cizích lidí (mimo jízdu také prvotřídní chlastač)
Rosťa - nevlastní brácha tchána - takovej hodnej méďa naší výpravy (rumová víla)
Slávek - brácha tchána - prvotřídní prudič s velkejma kozama (vyhulim to a pak tvrdim, že mi to nic nedělá)
ÚTERÝ, 16. 7. 2013, odjezd na Nižný Orlík v sestavě Zdeněk, Petr, Slávek a Rosťa.
07:30 – 151234 km
07:38 - Shell Dobříš
Zde řídí Petřík a Zdeněk ač začal, tak nepíše a netvoří záznam.
15:06 – Zdeněk prudí
15:07 – Vzpomínka na stau v Žilině a poslech Shanie Twain
15:08 – Zdeněk-blbej úsměv
15:09 – Zdeněk bije navigaci. Petřík 3 pivo. Slávek chce Petříka zbít, nezavřel prý okno.
15:10 – Rosťa hehehe
15:11 – Zdeněk mrdá 60 km/h do kulata
15:13 – Rosťa byl štědrý, Zdeněk dostal bonbon (nejspíš prošlý)
15:15 – Už mě sere psaní
15:21 – Dohodnutí o hudební produkci značně složité.
15:29 – Offspring naplno, Rosťa šílí.
15:33 – Rosťa se radši kochá krajinou.
15:43 - Muzika dobrá - názor většiny jiný – jebat – pivo.
15:46 – Zdeněk chce… tak nic…
15:48 – Zdeněk tvrdí, že je 15:46. Musel být vyveden z omylu. A mimochodem hrajou kabáti.
15:52 – Konečně dálnice. Ostatní si stěžují na cinkání lahví u mých nohou a spekulují o jakýchsi skákadlech. A mě se píše na hovno, jedeme rychle.
16:08 – Máme po 8 (osmé!!!) zastávce. Jsme 200 km od cíle. Kurva. Řidič pije nealko pívec. Už chci být na místě. Řidič mi právě zasunul prázdnou lahev mezi nohy. Nemám slov.
16:19 – Rosťa mluví cosi o romantice. Kabina je velmi tichá… Zdeněk napomíná Rosťu „Nespi!“
16:22 – Ostatní mě upozorňují na kopce okolo, prý hezké… Nevnímám, pouze pokyvuji. Kopce totiž znám, jezdím kamionem.
16:38 – Navigace nezná novou silnici. Diskuze o tom, kudy jet. Nikdo přesně neví. Sjíždíme na Poprad-východ. Nejspíš správně, ale nikdo se necítí být za toto rozhodnutí zodpovědný. Jedeme dál, Zdeněk kouří.
17:00 – 9. zastávka (velmi krátká). Zdeněk-hlad-řízek. Byl výtečný. Do cíle ale pořád 110 km. Uvědomuji si, že tímto tempem bych byl brzy bez výplaty. Je 21 st.C. Rychlost 39 km/h.
17:09 – Indiánů kolem cesty výrazně přibývá.
17:12 - Míjíme prodejnu barev. Mám pocit, že jinou než černou nenabízí. Super, zrychlili jsme na 80 km/h. 99 km cíl.
17:15 – Nádherná silnice plná zatáček. Chci jet na mašině, nebo aspoň kamionem. Nemožné. Slávek právě povzdychl, nejspíš nuda…
17:20 – Zdeněk ostříkal okno. Nepochopil, že je to bezvýznamné.
17:28 – Stopaři u silnice. Hezká dívka a ošklivý kluk. Debata o jejich svezení. Rosťa dívku odmítá, prý na klíně povezeme pouze chlapce. Dle Rosťi prý vtip. Nevěříme. Brání se. Marně…
17:32 – Zdeněk jede rychle, prý auto zná a drží. Vtip? Ne. Ostatní se mu otevřeně vysmívají…
17:39 – Zdeněk řekl Kategrála. Vysmál jsem se mu. Odpověď byla „Ty zmrde, už mě začínáš srát!“. V legraci samozřejmě. Zaujmul agresivní styl řízení viz 17:32.
17:41 – Špatně odbočil. Výsměch. Nevěnuje se řízení. Svádí to na debatu se mnou a moje psaní. Megavýsměch. Rosťa opět dětské hi hi hi…
17:51 – Opět se otrkal a valí. Prý máme za sebou šílence. Předjel nás. Jedeme 75 km/h na třetí převodový stupeň, ale nezávodíme. Opakuji „Zařaď 4!“. Vyhověl.
17:54 – Myslí si, že píšu deníček. Hovno. U silnice se neuvěřitelně setmělo. Přemýšlím, jak nasrat Zdeňka, nic mě nenapadá. Zase tma u silnice.
18:08 – Pozoruji, že místním se barvy našeho vozu líbí. Otáčí se. Za chvíli Bardějov. Vyčerpání. Nutkavá potřeba močit trápí celou posádku lodi Enterprise. Jedeme ještě rychleji.
18:13 – Zdeňka pálí žáda. Komentoval to slovy „Kurva…ale teda kurva!“ Vnitřně se mu směju. Rosťu to nezajímá, kouká na hradby a chtěl by si odpočinout.
18:19 – Rosťa mě po čtvrté omylem bacal do hlavy. Nechápu. Potřeba močit je pro všechny katastrofální. Ne a ne zastavit. 25 km od cíle.
18:26 – Jedeme přes houpáky. Slávek sděluje, že pochčije Zdeňkovi záda.
18:34 – Je vykonáno. 18 km od cíle. Slávek papá. Desátá zastávka. Je tu hezky, ale stany nestojí. Nervozita.
18:41 – Po autě létala moucha. Prý ji mám zneškodnit. Zabil jsem ji, ale silnou ranou do mého stehna. Bolí, červený obtisk. Sklízím výsměch. Chápu, jsem idiot..
18:51 – Projeli jsme rychlý úsek samých hupů. Pro mě prdel. Ostatní chtějí zvracet. Rosťa to okomentoval slovy „Co tím chceš dokázat Zdeňku?“. Haha. Halucinace.
18:56 – Cíl. Konečně. Pivo.
19:03 – Cíl ne. Pouze Ondava. Chcípám. Přejíždíme do opravdového cíle.
19:06 – CÍL
ČTVRTEK 18. 7. 2013 Odjezd ve stejné sestavě, cesta zpět.
11:20 – Odjezd domů. 151 952 km. Předtím ještě koupel v Ondavě. Příjemné a osvěžující. Svidník a zmrzlina. Stav mírně alkoholový, nutné doplnit.
11:33 – Zmrzlina vylízaná. Stejně jako my. Rosťa 4 kopečky a debata o jahodové. Prý nic moc a už to není, co bývalo. Směr Bardějov.
12:58 – Po Bardějově. Oplatky nakoupené, prameny ochutnané. Pro mě ekl, Rosťa si pochvaluje a pije z lahve. Stoprocentně si kákne do kalhot, doufám, že ne v autě. Domů 737 km a mě se z toho čísla dělá zle. Alkohol s tím zcela jistě nesouvisí. Lež.
13:16 – Jde na mě spaní, jsem nevyspalý. Posádka zticha, jen Zdeněk cosi hučí.
13:25 – Kapušany. Prý vyhlášená pekárna. Všichni nakupují, Rosťa fotí, já sedím v autě. Energie výrazně ubylo. Zdeněk se ptá, jestli nejsem otrávený. Odpověď pouze unavený. Přitom mi hodil do klína 2 koblihy. Odmítám.
13:57 – Slávek si mocně a hlasitě kýchnul. Všichni se šíleně lekli! Současně jsme to okomentovali „Ty vole!!!“ a Zdeněk „Ty krávo!!!“ Rosťa úlekem mlčí, je zmaten. Raději pije samoser a neuvědomuje si, že za to velmi draze zaplatí.
14:05 – Zdeněk zrychlil a vypadalo to, že chce předjíždět. Pouze jsem pronesl „Ne Zdeňku!“ Odpověděl, že předjíždět nechtěl a prý mi vrazí kudlu mezi nohy. Moc vtipné fakt.
15:08 – Po obědě na Spišském salaši. Příjemné prostředí, jen obsluha otrávená. Pivo. Snad pomůže. Posádka poměrně spokojená. Číslo na navigaci 657. Děs běs a hrůza. Opět Zdeňka napomínám, aby zařadil 4 a to již zažitým signálem – poklepání propiskou o řadící páku.
15:13 – Nákup sýrů v dřevěné boudě. Debata o kočce ve vedle zaparkovaném autě. Naše tempo je vražednější než v seriálu Kobra 11.
15:17 – Korbáčky vynikající. Rosťa nevysvětlitelně a štědře nabízí. Zdeněk se ptá, co za to bude chtít. Prý si to ještě rozmyslí. Opět využívám svého práva poklepat o řadící páku. Jestli ho prý budu srát, zavře mě místo lednice do kufru. Neodpovídám, jen se lehce pousměji.
15:25 – Není kde předjíždět a jedeme za kamionem. Řidič neriskuje prý nikdy. Je to velmi moudrý muž.
15:51 – Zdeněk se začal zničehonic smát a podíval se na mě. Vysvětlil to tím, že si vzpomněl, jak mě na Ondavě kouslo hovado do čela. Opět smích. Debata o spišské borovičce a jejím účinku na lidské chování. Rosťa asi usíná. Ne, omyl. Opět nabízí sýr se slovy „Nechť sa páčí“.
16:09 – Zdeněk opět smích. Směje se ale Rosťovi, usíná a pohybuje při tom hlavou. Zdeněk tomu říká tanečky. Upozorňuje na Nízké Tatry vlevo. Vzbudil ho. Celou cestu je totiž nejhlasitějším článkem výpravy.
16:14 – Řekl jsem „Teď si jdu dát žmóru já!“ Zdeněk si opět neodpustil poznámku a řekl mi „Jasně ty starej komouši“ Žádný důvod k tomu nebyl, mě to ale velmi pobavilo, řekl to totiž jen mě a potichu.
16:38 – Máme po zastávce u Liptovské Mary. Voda jak kafe. Lítost nad tím, že jsme se nevykoupali celí. Když jsme tam šli, smál jsem se. Zdeněk řekl „Konečně se taky směješ, teď jsi byl 3 hodiny za kokota.“ Ještě větší smích.
16:53 – Rosťa asi po stodevadesátápáté. „Ale je tady hezky.“
17:00 – Přišla mi z práce nabídka na týden dovolené. Ta se neodmítá a já mám radost. Zdeněk se pousmívá. A právě přišla další Info. Brácha si vzal tu dovolenou taky. Dvojnásobná radost.
17:12 – Debata o romantice. Rychle se zvrhá až k honění. Nevyjadřuji se, směju se jak svině, ostatní též. Rosťi práce.
17:52 – Zastávka mezi kopci u benzinky na kafe. Příjemné, ale všechno pivo měli teplé jak kravskou moč. Obnovil bych trest smrti, neuvěřitelný prohřešek.
18:02 – Motáme se v Banské Bystrice. Navigace smykuje, naše záměry nechápe. Navigaci nahrazuje Slávek. Nezbývá, než mu svěřit naše životy do rukou a důvěřovat. Snad přežijeme.
18:05 – Podruhé se otáčíme. Strach o život.
18:07 – Rosťa: „Že se budu vracet domů přes Maďarsko jsem netušil.“ Všechny tím pobavil a získává 5 bodů.
18:10 – Žijeme. Cesta správná.
18:14 – Debata o navigaci. Prý tam mám ještě osadu havranů. Všichni haha jako sviň. Já ne, je totiž moje. Opět Rosťi práce.
18:30 - Opět jsme nezabočili správně z dálnice. Jedeme „zkratkou“. Určitě správně. Určitě.
18:34 – Rosťa: „Tvoje navigace byla aktuální už za první republiky“. Vtipné no. Zapomíná ale, že zkurvené postkomunistické Slovensko nemělo před sedmi lety skoro žádné dálnice.
19:10 – 424 km domů. To jsme s tím moc nepohnuli. A řidič má nutkavou potřebu lulat. Prostata. A slovenka z navigace nás prý nemá ráda. Odvětím, že mě miluje.
19:21 – Prekročená rýchlosť. Již známá fráze. Následný úder do mé levé nohy od Zdeňka. Nestačím ani dopsat a znovu. Vnitřně začínám být slabý. A Slávek nechce vybalovat stan a raději by spal doma. Nezbývá, než se podřídit i když by byl zcela jistě přehlasován. Potřeby jednotlivých členů výpravy se musí respektovat. Cítím lehké zklamání.
19:37 – Plechovkové pivo. Teplé. Bohužel chuť a žízeň je silnější než má vůle počkat. Tssss…
20:06 – Odjezd z benzinky. Mexický sendvič napůl s Rosťou, pochutnali jsme si. Zdeněk se snaží dohnat Porsche. Pochopil, že na to nemá a snaží se rozvinout svůj vnitřní klid. Zase se mě ptá, jestli je přepnuto na soukromou jízdu. Potvrzuji. 380 km domů. Otravné, ale Porsche dodržuje rychlost, tak jsme jej dohnali. Opět rána do stehna. Nemám sílu to počítat.
20:18 – Zdeněk vymetl díru jako svině. Praštil mě do nohy. Prý co dělám, že jsem ji neviděl. Síla komentovat podobné záležitosti již opadá. Řešení je pouze alkohol. Usmívá se. Já též.
20:25 – Zase šleha přes nohu a já se sám sebe ptám, zda-li má ještě cenu to zapisovat. Opět a se slovy „Ale je tady pěkně co?“ Nezmůžu se na nic než úsměv. 2 rány během 20 vteřin. Přeji si pevné nervy.
21:31 – Starý Hrozenkov. Jídlo, pivo. Nálada fajn. Je tma a musím si svítit. Opět v autě a já obdržím zase ránu do stehna. Proč? Odpověď zná pouze Zdeněk. Dojezdový čas se nekompromisně prodlužuje. Slávek nervózní. Ostatní pochopili, že čas je irelevantní, nemá cenu řešit.
21:35 – Zapovídal jsem se. Zdeňkova vina. Nevím, co jsem chtěl napsat. Rána. Stehno. Prý je tu krásně.
21:45 – Opět debata o navigaci. Tentokrát jsem ale už opravdu nasrán. Vysvětluji, že mám mozek a po Evropě jezdím se svou hlavou a na značky. Slávek: „To bych chtěl vidět“. Ano. Dle orientačního výpočtu jsem těch 300 tis. Km s kamionem vezl pouze jeden náklad. Nemohl jsem totiž kvůli navigaci najít cíl. Rána do nohy. Sakra už ale.
21:57 – Debata o předjížděném autě. Zdeněk ji zakončuje slovy „Tohle je heroin ale už“ Směju se. A Zdeněk už je asi unaven, povídá si sám se sebou.
22:13 – Začal sexy život na Impulsu. V pořádku. Rosťa spí. Slávek nemluví. My se Zdeňkem jsme držáci a kecáme. A Rosťa se mi kolenem zabořil do opěradla. Nebudím ho, celou cestu je totiž moc hodný.
22:52 – Tankování, káva, vajgl. Morálka značně rozhozená, ale je sranda. Na výjezdu padá několik nadávek. Čůrák, mrdka, pračůrák, kokot. Vše adresováno neukázněnému řidiči přijíždějícímu zprava. Už je zase „Krásně“. Divím se, pěstí do nohy jsem nedostal, asi zapoměl. Nájezd D1 v dohledu. Sotva jsem chtěl ukončit psaní, přiletěla tečka do stehna. Nekomentuji.
23:12 – Únava, ale povídání vše zachraňuje. Pivo je lék a pomáhá být neustále ve střehu. Jen Zdeněk má smůlu. Uvědomuji si, že sice nejsem na moři, ale píšu lodní deník. Demence.
23:57 – Musel jsem zavřít oči, už neviděli. Posádka neříká nic. Asi mrtví. My se Zdeňkem ale žijeme dál, jen tak něco nás neodrovná. Cíl 142 km. Vcelku pozitivní číslo.
00:33 – Zastávka na Shellce u konce. Káva, pivo, pokec. Teplota uvnitř benzinky katastrofálně na bodu mrazu. Zdeněk si usmrknul a opět krámy z nosu. Chčije to z něj jak z prokoplý konve. Jsem přející a proto jej podporuji hlasitým smíchem! Prý skončím v Bohnicích. Bude klid. Cíl 103 km.
00:49 – Nálada neuvěřitelně vzrostla. Asi 10 km plného smíchu. Byl jsem přehlasován a mám prý zapsat mou větu. Dobrá. „Vsadim vlastního čůráka, že ho strčim do žhavejch uhlíků“. Tomuto předcházela bouřlivá diskuze o Rosťově hlášce ze Slovenska. Napsat ji musím. „Kurvička jedna, ta by chtěla profackovat, svině jedna!“ Uznal, že to řekl. Proto bych vlastního čůráka vsadil. Měli jsme pravdu. Tiše uznává.
01:08 – Pražský okruh. Nájezd na R4. Konečně se blíží konec. Jsme rádi, jsme totiž tam, kde už to dobře známe. Nic vtipného mě nenapadá. Zajisté je to časem. V rádiu jede Cimrman. Skvělé zakončení.
01:23 – Sjezd Dobříš. Cimrman byl super. Posádka celou dobu mlčela. Už se těšíme na vyházení věcí. 50 km nikdo neřekl žádný vtip. To mě mrzí, nýbrž chápu. Rosťa pouze pronáší „Jóóó Prachanda, kdyby byl víkend, je tu pařba“
01:29 – Cíl. Vrata na dohled. Lodní deník u konce. Sbohem výlete. Kurva..příčnej práh…