maldini píše:Ano, "mošonmaďarovár" mohu též doporučit. Asie před 5-ti lety jsme tam jezdili docela pravidelně. Žádný luxus, ale je tam klid... A masáže byly naprosto luxusní!

pár let tam už jezdíme velice často a dokonce tam trávíme i Silvestra, navečer po páté odpoledne vyrazíme domů a ještě se stihnu večer doma občerstvit

ksw píše:ok , díky . . . možná využiji na termály - po deseti letech .

no a kam chceš jed do termálů?? Dovolím si Vám dát tip a to Mosonmagyovar. Několik ( asi 6 venkovních ) bazénů, z toho jeden plavecký a velice příjemná restaurace i s maďarskýma specialitama. A to vše 25 km od přechodu Rajka, dostupnost bez vignety. I když pořád ještě uvažujeme o výletu do Budapešti do termálů a na kávu.

ksw píše:Camel Trophy pro silné jedince , nádherná příroda a poznání jak tvrdě se pracuje na běžné živobytí ,
tak pro takové cestovačky bych si dustera pořídil , klobouk dolů i všem dámam zúčastněným na zájezdu, moje by mě asi "zařízla"
dotaz na Luboše kolik stojí viněta pro Maďarsko ?

kouknu do šuplíku do auta. nekupuje se klasická známka, ale na první benzince za hranicemi u pokladny dáš malý OTP a obsluha na základě zadání registrační značky do systému Ti vystaví doklad o zaplacení poplatku. Kontrola je přes video záznam na dálnicích.
A už to mám tady, tak na 10 dnů 10 - 13 éček, dle místa zakoupení.
Jedná se o vignetu do 3,5t.

maldini píše:Luboši, parádní slohová práce! I ten včerejší výklad v Kněhyni stál za to. Klobouk dolů.

děkuji Aleši, , ještě bych se rád přidal ke Standovému hodnocení dialektu řeči a způsobu života našich krajanů.
Na mě atmosféra ve vesnici působila, jako děj z filmu "Trampoty oficiála Tříšky". Většina polních prací se provádí ručně, traktory se dostanou jen do malé části pozemků, vše je v kopcích a převážná část práce je závislá na lidském úsilí za pomoci koní a hovězího dobytka.
Co je bohužel i pravda, tak vliv turistiky v podobě některých návštěvníků ze země České a jejich motocyklů nebo čtyřkolek, je pro přírodu mnohdy ne příliš ohleduplný. Někteří jedinci nerespektují cesty a jezdí i po polích s úrodou.
Když jme to slyšeli od místních obyvatel, tak se člověk styděl za to, odkud pochází. Určitě by si to tito frajeři nelajzli v Rakousku nebo v Bavorsku, ale zde si připadají nedotknutelní.

BOSON píše:Náádhééra. Kuva, jel bych hned. Rumunské vnitrozemí nemá chybu, ale sám bych tam nejel. Tak příště dejte vědět včas, pokuď by vám nevadil čehúň-výchdniar

Bosone, nemáš do těchto podmínek auto. I Standa měl problémy s 200kou při průjezdu přes přírodní nerovnosti. My co máme krabice o pár čísel výše, tak to jakž tak šlo. Musíš si na příště pořídit pořádnou káru.

doktor píše:... miláčku, to čerpadlo si zabalil? ....
... jasně lásko...

seznam mých ND sebou:
Váha vzduchu
Zesilovač zapalování
Zapalovací kabely
Svíčky
Indukční cívka
Relé čerpadla + vstřiků
Vodní pumpa
Hardy spojka
Středové uložení
Lano
Plnohodnotná rezerva
Rozvodový řemen
Kladka šponovací
Vstřiky
ŘJ zapalování + vstřiků
Plynový filtr
Víčko rozdělovače
Sprej pro nouzové nafouknutí kola

a plno různých lan, lopata, stranový klíče, gola soupravy.
Prý nejsem normální, říkali mě doma.

Ve středu již část skupiny Luboš + Dušan Volvoclan odjíždí domů, druhá skupina Standa + Krasomil vyráží na dlouhý pěší výlet na Mlýnky. Domů odjíždí až ve čtvrtek.
Tímto bych chtěl poděkovat našemu průvodci Banátem Tomášovi a našemu hostiteli Frantovi Mojžíšovi.

Neděle 3. 7. 2011 seznámení s místním okolím, pěší výlet do kopců. Jsme nadšení kuchařským uměním naší paní domácí.
V pondělí jsme si opět zopakovali pěší turistiku po okolí s válením po stráních a piknikem v trávě.
Na úterý byl v plánu výlet k Dunaji, do druhé české vesnice v Rumunsku do Svaté Heleny a následně podél Dunaje na největší vodní dílo na Dunaji – Železná Vrata.
Sjezd k Dunaji byl velký adrenalin, hlavně prvních dvacet km. Cesta se místy podobala spíš korytu potoka. Po 6km jsme v lese narazili na osádku vozidla Audi A4 zahrabanou přední nápravou v sesuté lesní půdě. Tito tři hoši zde stáli od druhé hodiny ranní a asi čekali na zázrak, protože jedinné čeho dosáhli, tak bylo totálního zahrabání. Potřebovali jsme projet, tak jsme uvedli v praxi ženijní práce a hošany jsme vyprostili. „ Kupodivu“ sebou kromě Red Bullu neměli ani lano ani lopatu.
Doporučili jsme jim, změnu kurzu a této cestě nahoru do obce se vyhnout a objed kopec z druhé strany, což reprezentuje cca 170km, ale jistota dosažení cíle je téměř 100%. Měli ovšem svoji hlavu. Po návratu večer na naší základnu do Rovenska o nich nikdo naslyšel, žádná Audina nahoru nedorazila. Asi to možná otočili a nebo tam nocují dodnes …..
Asfaltová cesta okolo Dunaje byla velice kvalitní s pěknou vyhlídkou na řeku, na okolní skály, které již byly na srbském území. Obec Svatá Helena je taktéž jednou z mála českých vesnic na rumunském území, ale jestliže můžu porovnat s obcí Rovensko, tak podlehla turistickému ruchu. Vede zde asfaltka, zaparkované české autobusy – zkrátka zásah civilizace je zde již patrný. Dlouho jsme se nezdrželi a už jsme vyjeli směr Oršava a přehrada. Po desítkách km kvalitního asfaltu, najednou úseky někdy i několika km prašné štěrkové cesty – pěkný překvápko.

Přehrada Železná Vrata – působí mohutně, ale byla velká škoda, že po hrázi se nelze projít. Je to totiž hraniční pásmo se Srbskem. Tato přehrada dává podstatný kus energie do Srbska a do Rumunska. Po půl hodinovém očumování a zákazu fotografování odjíždíme zpět přes návštěvu trhu v Oršavě do místa našeho noclehu, do Rovenska.

Jsme ve velkém očekávání, cesty doposud velmi slušné. Při příjezdu do obce Bozovice nás ale čeká 10 km rozbité asfaltky a slalomu mezi dírami na cestě. Konečně jsme se dostali na kamenitou cestu a 14km stoupání – cíl cesty Rovensko je již skutečně nadohled. Tento úsek jsme jeli asi hodinu a půl. V sobotu odpoledne jsme na vrcholu kopců – v Rovensku. Následuje ubytování, první pivo a nějaká ta štamprla při večeři na přivítanou. Naši krajané jsou velmi přátelští a pohostinní. Ubytování buď ve staré chalupě nebo v nových chatkách se sprchou a WC na pokoji u rodiny Franty Mojžíše. Zde máme nádherný výhled na okolní kopce, pastviny a políčka, kde za každodenní dřiny si místní krajané obstarávají své živobytí.

Volvem do Rumunska aneb sraz v Banátu,
tak jsme si po pěti letech plánů a různých odkladů udělali čas na společný výlet do rumunských kopců. Skupina brněnského Vovoclanu vyrazila v pátek 1. 7. 2011 v 9 hodin večer z čerpací stanice AGIP na D2 směr Bratislava – Budapešť – Arad – Temešvár – Moravita – Bozovice - Rovensko.
Účastníci zájezdu a jejich plechové tanky:
Standa a Petr s Volvem 245,
Dušan alias Volvoclan s rodinou na Volvu 945,
Luboš s rodinou taktéž na Volvu 945,
Krasomil s Petrou tentokrát nechali doma dvostovku a nabalili bágly do Citroena.
Nejdůležitější osoba Tomáš – náš průvodce po rumunském kraji a oblasti Banátu cestoval plně naloženým Formanem.
Vzhledem k datu tj. prvnímu dni prázdnin to vypadalo na hraničním přechodu Slovenska a Maďarska velmi lidnatě. Potřebovali jsme koupit VIGNETU – dálniční známku a natankovat LPG.

Vignetu jsme si obstarali po skoro hodinovém čekání na benzince a LPG je v Maďarsku poměrně kumšt natankovat. Na internetu byli info o rozsáhlé siti čerpacích stanic, ale skutečnost je zcela odlišná. Na 400km úseku dálnice pouze tři čerpačky a ceno okolo 25Kč/litr LPG. To jsme ještě netušili, co nám souhra okolností připraví za perné chvilky před Budapeští. Zde začal Tomášův Forman stávkovat. Po rychlém ohledání, musel Standa konstatovat smrt palivového čerpadla. Byly dvě hodiny po půlnoci a už jsme řešili co dál. Vzhledem do jakých končin jsme se vydávali, tak jsme měli sebou malou dílnu, včetně náhradních dílů. Standa vylovil palivové čerpadlo z Volvo motorizace B 200F ze svých zásob a našel způsob, jak zpojízdnit Formana. Po třech hodinách oprav jsme pokračovali dále – hurá!!!! Standa zkřížil Volvo se Š Formanem. Na maďarské dálnici se připojil italský řidič Volva 480 a jel s námi v koloně asi hodinu jízdy. V průběhu sobotního dopoledne vjíždíme do Rumunska a opět kupujeme známku i na okresní silnice. Cena benzínu BA 95 okolo 30Kč/l, LPG do 18Kč/litr. V Rumunsku po 150 km jízdy dáváme svačinu a vyrážíme na posledních 120 km co nás dělí od cíle cesty – Rovenska.