Diky, o tom praskání vím. Přímo tyhle rámy dřív praskaly u sedlovky, proto tam ten náš už má nějakou vložku. A proto na něm nejezdím já, ale přítelkyně, která váží polovic.

jirka87: Chápu že při tvém prasení v blátě by ráfkové brzdy byly hned ze hry, ale přítelkyně jezdí jen po zpevněných cestách a suchých polňačkách, a váží 50 kg, tak to jako omezení neberu

jirka87 píše: ↑09 dub 2023 16:17 Dopi- to je husty! Zalezi taky co to stalo.

Díky. Co se mi povedlo najít info, tak v tom roce 2004 to stálo cca 60 tisíc, což bylo tehdy za kolo opravdu hodně peněz. Po mně chtěl prodejce napřed 30, přeci jen to není letošní model, ale nakonec se mi ho ze staré známosti povedlo usmlouvat na 20 bez dokladu. Asi mi i dost pomohlo, že dnes už každý kouká po 29" karbonu s 1x12, nebo po elektrokole, a takový pěkný kousek míjeli bez povšimnutí

Ta tvoje vidle je drsná, takhle mi nesáklo ani Kangaroo před 25 lety, a to tím bylo "proslavené".

Mně se loni povedlo koupit kolo pro přítelkyni. Na dnešní dobu docela nestandardní, má 26 kola, řazení 3x9 a ráfkové V brzdy, ale je to opravdový unikát a přítelkyně je z něj nadšená, a já taky. Našel jsem ho v malém cykloobchodě, kde stálo v koutě za jinými koly, zaprášené, na prázdných kolech a bez cenovky, ale když jsem koukl na net, tak jsem věděl, že lepší už nenajdu. Je to kolo z roku 2004, ale nikdy nejeté, majitel obchodu ho tenkrát pořídil pro syna, aby měl na čem jezdit až vyroste, ale ten má jiné zájmy, tak kolo skončilo nepoužité v prodejně, kde jsem ho objevil. Je to téměř identické kolo, na jakém vyhrála Gunn Rita Dahleová v roce 2004 olympiádu, MS i světový pohár. Merida Magnesium Pro, takže magnesiový rám, zamykatelná vidlice manitou skareb, atd. Jediný rozdíl je, že Dahleová měla asi vše XTR, na tomhle je XTR jen přehazovačka a zbytek je XT, včetně dual control brzdových pák. Váha je i s SPD pedály 10,8 kg.
Edit: přidáno foto

Na hardtailech s 26" koly, které se ženou využíváme jako univerzální kola na silnici i lesní cesty,.máme nasazené 1.5 maxxis detonator, lehké a běhavé pláště, nafoukané na 4-4,5 baru. Na fullu do lesa a na singltreky mám nějaké kevlarové wtb, foukané na 2-2,5. Na silničce klasické galusky tufo, 7-8 barů.

Nevím, to v těch přenosech nezmiňovali, ale počítám že cestou byly stanoviště, kde si nafasoval novou baterku. Taky nejsem zastánce elektrokol. U normálního kola vím, že když mě třeba po 5 letech neježdění napadne se na něm projet, tak jen otřu prach ze sedla, dofouknu gumy a vyjedu. U elektra bude mezitím kaput baterka, a i když třeba ne úplně, tak dojezd bude nejistý.

Stejně jí do kopce stačit nebudeš Díval jsem se na čtsport, když se jel Cape Epic, kde jeli nejlepší bikeři, a když jsem viděl, v jaké pohodě s nimi jede kameraman se vším vybavením na elektrokole, tak mi těch závodníků bylo až líto

Taky jsem kdysi převody moc neřešil, protože jsem to měl v nohách. Mám silničku i hardtaila z dob, kdy jsem ještě závodil, k tomu novějšího fulla a klasickou koloběžku, a přemýšlím o gravelu Bohužel teď všechno parkuje v kůlně, protože už 7 měsíců pořád bojuju s myokarditidou a sport mám zakázaný Takže je mi jasné,.že až na podzim, nebo třeba až příští rok začnu znovu jezdit, tak budu potřebovat jiné převody než dřív a větší rozsah mi přijde vhod. Jediné čemu se zatím braním je elektrokolo, ale mám pochopení pro to, že někdo už by bez motoru jezdit nechtěl, stejně jako já nechci jezdit s motorem, dokud jsem schopný šlapat sám.

Já pár takových lidí znám, ale jejich problém je spíš ve špatné volbě kola. Někteří si koupili kolo za covidu, aniž by předtím nějak jezdili, ale trvali na tom, že chtějí horské kolo, ikdyž jsem jim říkal, že by pro ně bylo lepší trekingové nebo gravel. Teď na tom kole jezdí po lesních cestách, žádné volné terény, a i k tomu lesu musí dojet po silnici. A techniku šlapání taky nemají, takže po rovině ušlapou max 20-25 km/h, a z kopce nešlapou vůbec. Takové lidi jsem měl na mysli, kteří mají jedno kolo na všechny cesty, že pro ně by byl další převodník výhodnější.

Pěkné. Předpokládám že se bojíš odření klik od spadlého řetězu, což trochu odporuje tvrzení Habena, že za padání řetězu může přesmykač, když ho tam nemáš
Nevím co.by se mělo na přesmykači stále seřizovat, pokud je správně namontovaný a seřízený, tak ho stačí jen občas očistit a máznout čepy a vedení lanka, stejně jako u přehazovačky. Dlouhodobé zkušenosti mi říkají, že za padání řetězu může kromě špatného řazení jezdcem především zanedbaná údržba řetězu. Vytahaný řetěz má tendenci "lepit se" na převodníky, zvlášť pokud už také nejsou v nejlepší kondici. I nesprávně namazaný a znečištený řetěz dělá při řazení neplechu.
Uznávám že prvotní seřízení přesmyku je náročnější než u přehazovačky, protože kromě dorazů a napnutí lanka je třeba nastavit i výšku a úhel vodítka a bývá potřeba i několik zkušebních jízd na optimální vychytání, což v dnešní době opravdu někdo může za opruz považovat, ale když jsem zvyklý si s tím pohrát od mládí, tak mi to ani nepřijde.

Je to i o chování ke kolu a způsobu jízdy. Někdo likviduje komponenty jak na běžícím pásu a jinému komponenty vydrží celou sezónu. Největší ničitel kol, kterého jsem tam zažil byl Pavel Elsnic, to bylo po každém závodě kolo zralé na generálku. Naopak na Fořtově kole většinou stačila běžná údržba.
To samé platí o defektech, dobří jezdci jich zkrátka tolik nemají.
Podle mě je ústup od přesmykačů jen marketing. Řetěz na devítikolečko vydrží déle než na 12ti kolečko, 12 kazeta je několikanásobně dražší. Myslím že i na MTB je optimální 2x10. Ostatní novější věci jako kotoučovky, teleskopické sedlovky apod., beru i pro širokou veřejnost jako přínos, tím chybějícím větším převodníkem si nejsem jistý, protože jsou lidi, kteří si chtějí přišlapávat i z kopce, a každý nezvládne točit 120 otáček, aby stačil kamarádům na starších kolech

Děkuji za podrobný návod k seřízení přehazovačky. Na přelomu století jsem v Rubena Fort teamu jezdil po závodech a chystal kola na závody Českého poháru Fořtovi, Spěšnému a dalším, tak o tom něco vím. Je mi jasné, že dnes už jsou XC tratě i technika jinde než před 20 lety, ale ani tehdy si nevybavuju, že by se řešily problémy s přesmykači. Ono je to i o zkušenostech jezdce. Vybavuju si závod, který se jel na totálně bahnité trati. Všichni jezdci měli hrubé pláště, jaké v té době byly standard, a Radek Fořt si nechal nasadit úzké semislicky. Dopadlo to tak, že ostatní měli kola úplně obalená lepivým bahnem, a Fořt s velkým náskokem přijel na skoro čistém kole. Tenkrát ještě nebyla povolená technická pomoc na trati, natož výměna kol, takže komu se ucpaly komponenty a vidlice bahnem, musel si to sám na trati čistit.

Aha, takže chyba přesmykače je v tom, že ho někdo neumí seřídit, aby mu nepadal řetěz To samé může být ale i problém u přehazovačky.

Co je na přesmykači špatného? Dvojpřevodník poskytuje právě ty chybějící krajní rozsahy převodů, když chci kolo používat v terénu i na přesuny po silnici.

Jak na tom mohla jezdit? Přední brzda je namontována opačně a vždyť to nemá ani nemá blatníky a světla, ale ty tam v pohodě přišroubuješ samořeznými šrouby. A vzal bych sprej a stříknul bych to nějakou veselejší barvou. Sestra ti asi zákeřně vypustila kola na esce, aby tě donutila na tom jejím křápu jezdit

Díky všem za rozbor, zůstanu u svých 3x8 na 26 palcích, jezdím jen rekreačně, abych měl pak menší výčitky, když se pořádně nacpu
Ten jednotalíř mi dává smysl u elektrokol, kde pomáhá motor, ale pro mě je do kopce občas málo i trojtác, když už nemám kam řadit na lehčí převod

Jaká je výhoda převodů 1x11, oproti např. 3x8? Dobře, ušetří se jedna páčka, jedno lanko a jeden přesmykač, ale o to víc spotřebuju řetězů, když na jedenáctipastorek už se pevné trvanlivé řetězy nevyrábí.