Pecka

Tak příští prodloužený víkend, jak jinak než Rakousko a Alpy. Po návratu podáme ihfo a nějaké to foto. V plánu, Grossglockner, St. Wolfgang,výlet parní zubačkou na horu nad město,výšlap od jezera Gosausee k jerezu Hinterer Gosausee pod Dachsteinský ledovec, solný důl v Hallstattu.

Jumbo píše:

neuman zdenek píše:Super Jak jste nocovali, stravovali a ták, trochu se rozepiš a hlavně na jak dlouho jste byli a nakolik to vyšlo.

Nocování přes Booking na nejlevnějších hotelech:

2 noci u Loch Ness v Kilmichael House B&B. - pěkné ubytko, kávovar na pokoji, čisto a příjemná domácí, dobrá cena - 100 GBP

5 nocí na Ardormie Farm Cottage - naprostá nádhera, kamenný domek na kraji farmy uprostřed ničeho, vlastní kuchyně, obývák, ložnice a koupelna, luxusní a za dobrou cenu - 225 GBP

Jídlo jsme měli vlastní, často jsme si vařili, ale základní suroviny jsou cenově stejně, jako v ČR

Celkem jsme byli pryč 9 nocí, 2 noci cesta do a z Amsterdamu, 2 noci na trajektu a 7 nocí ve Skotsku.

Cena byla cca takhle:
Trajekt (2 noci, 2 osoby + auto) - 12 000 Kč
Ubytování Skotsko - 10 500 Kč
Nafta - cca 8000 Kč
Jídla jsme měli hodně z domu, občas nějaká restaurace
Vstupné jsme skoro nikde neplatili, je tam šíleně drahé, ale hromada věcí se dá vidět i bez vstupného.

Každopádně počasí bylo luxusní, celou dobu jasno/polojasno a 14 - 17°C

Pokud by někdo plánoval cestu, rád poradím, je to tam nádhera...

Děkujeme.

Super Jak jste nocovali, stravovali a ták, trochu se rozepiš a hlavně na jak dlouho jste byli a nakolik to vyšlo.

shaman píše:To neuman zdenek:

Proc sem davas tolik takovejch velkejch fotek?
jestli sem leze nekdo na mobilu, tak to musi bejt desivej opruz s tim scroolovanim.

Nejni lepsi to plesknout nekam na rajce, nebo tak a tady vyprezentovat jen odkaz?

Proč? Protože. A jestli se někdo dívá s mobilu?

A tak jsme tak nějak trávili večery a propršenou sobotu.

Ještě pár.

Tak prodloužený víkend je za námi. A protože jsme se nemohli sejít v Čechách, nevycházel nikomu datum,čas a místo tak jsme vyrazili na Slovensko. Bylo to bohovské.
Ve čtvrtek jsme hned po přejezdu hranic navštívili první dobře známou kolibu Drietomica, která je hned za Starým Hrozenkovem, a protože jsme byli všichni nadrženi na halušky a jiné dobroty, tak jsme si dali záležet a pěkně jsme se nafutrovali. Po vydatném obědě dále cesta ubíhala celkem dobře až na maličkost která se stala Jirkovi T. ještě za Brnem. Na jeho XC 90 se lehce zakousli brzdy a tudíž jsme se dohodli a pokračovali dál, s tím že se sejdeme ve Ždiaru. Cestou tam jsme zastavili na pěkném odpočívadle s výhledem na Nízké Tatry a Liptovskou Maru, kousek před Liptovským Mikulášem. Ovšem, nečekali jsme takové překvápko, pěkný lejno hned vedle hajzlíků. Prosím není to nic proti nikomu a ničemu, určitě i u nás se najde takové pěkné roztomilé místo, jen nás to pěkně rozesmálo. Jedeme dál a kochali se příjezdem k Vysokým Tatrám. Je to nádhera která se vám vreje pod kůži až zabrní. Jelikož magor vezl tetičku Katku s Čech na Slovensko, která pokračovala s Popradu směr svoje bydliště, (Košice) tak jsme zajeli na pár minut k nádraží, aby jí pomohl s odbavením a doprovodem do odbavovací haly. Byli jsme tři auta a docela vopruz zaparkovat na pět minut někde po kupě, nakonec se zadařilo a já jsem zaparkoval na začátku zóny pro taxi službu, pro zajímavost přede mnou bylo místo minimálně pro šest aut. Za pár vteřin přijel taxikář a co ten dělal, že mu stojím na místě a já nevím co ještě,no opravdu jinak ho nemohu nazvat něž debilem a pán taxikář mě přesvědčil o tom, že je to všude stejný a že taxikáři jsou fakt divný. No mě bouchli saze a bylo to. Škoda že nedošlo na pán by to potřeboval. Raději jsem byl odvezen. Tak že vím pro příště, než abych poradil nebo se zeptal co návštěvník Prahy hledá nebo zda nepotřebuje nějakou radu, pomoc, tak začnu na něj hned pěkně zhurta, že neumí parkovat. To bude asi tak nejlepší, aby si dotyčný udělal obrázek s kým má tu čest a aby si uvědomil kde je. No nic, vyjeli jsme s Popradu směr Ždiar a to už jsem byl v klidu a jen jsem se podivoval nad tím co se stalo. Cestou do Ždiaru jsme s Blondýnou konstatovali že jsme zde již byli s klukama ze Slovenska, co zde v okolí pořádali sraz. Příjezdem k chalupě ve Ždiaru jsem úplně roztál. Ubytování velice pěkné a pani domácí skvělá. Čtvrteční večer byl jasný, čekání na Jirku T. který měl u sebe soudek s pivkem. Naštěstí čekání nebylo až zas tak dlouhé a brzy jsme se dočkali. Dorazil se svojí 70tkou a s pivkem, večer proběhl tradičně u pivka a žrádla, jak jinak a docela se protáhl. Na vzdory nepěkného počasí jsme v pátek ráno po dobré snídani naplánovali výlet. Pojedeme na Tatranskou Štrbu a potom nahoru krásným vláčkem na Štrbské Pleso. Vše proběhlo docela v pohodě až na nějaké přepržky. Cestou zpět jsme se zastavili v kolibě Ždiar ve Ždiaru, kde jsme před lety též obědvali, paráda. Večerní posezení proběhlo tradičně.
Sobotní den se bohužel vůbec nepodařil, celý den chcalo a chcalo. Nic jiného nám nezbylo než se pořádně naobědvat, dělal jsem divokého kanečka na víně . A protože chcalo a chcalo, tak jsme se dokopali do pokojů, po obědě to nebyl zas tak velký problém a očumoval se hokej a někteří si přispali, protože se fakt nic jiného nedalo dělat. Večer proběhl již zas tradičně.
Nedělní snídaně s odjezdem domů nás vůbec netěšil. Chci poděkovat všem volvistům, kteří se dokázali nadchnout pro tak dalekou cestu a udělat si pěkný prodloužený víkend, třeba i na Slovensku. Věřím že jsme zde nebyli naposled. Máte to tam pěkný, vy kluci Slovenský. Pokud by měl někdo v plánu navštívit tuto lokalitu, vřele doporučuji tento penzion Privát Ždiar 3808 http://www.kiskatravel.sk/cz/slovensko/ ... zdiar/3808
Zdenek a Blondýna.
Pár foto.

Partička Volvo nadšenců se vydává na pár dní na Slovensko.(ŽDIÁR) Příprava na výlet je na místě, viz. foto
Všechno je dietní, jen kýta s divočáka je na víně a zamíchané mleté na sekču, se už pěkně chladí v lednici, tu budu strkat do trouby zítra.

Tak ještě pár a bude hotovo.
Riga a Hora křížů.

Stále Tallinn s partičkou kluků, která hrála na neskutečně obyčejné nástroje, docela povedeně Beatles. Nejlepší byl ovšem ten bubeník na tu bednu, to jsem nikdy neslyšel takovou bombu. Ještě jsem se zapoměl zmínit, že není v Estonsku vůbec problém jezdit s hrotama v pneu.

Něco málo s Tallinnu

Další foto po vyplutí s Helsinek.

mr1 píše:To musel být krásný výlet zajímalo by mě, jestli si dělal nějak předcestovní kontrolu, nebo prostě sedneš a jedeš...?

S autem s kterým děláme tyto daleké cesty je velice zdařilé, než jsem jel nechal jsem u kamaráda udělat brzdy, protože akorát začali blbnout, byla to náhoda. Jinak zběžná kontrola, oleje, stavu pneu, ty brzdy, mrknutí na přední nápravu a ták, nic závratnýho. Hlavně musí být v autě vypucováno, protože to mám rád a někdy si řídím bos, abych odpočinul nohám, mám to i s masáží.Tak že sednu a jedu. Co se týká mňamek, tak jen tak lehce, něco v tubách a konzervičkách, hlavně rybích výrobků, protože to mají dobrý. I když se zde spousty věcí koupit dá, tak pořát to není ono, např. IKEA blafi. Bohužel, Jirkovi T. jsem něco sháněl a nesehnal.
Budu ještě pokračovat s dodáním fota ale né všechny, je jich přes 1.600 kousků a to nedávám.
Pánové, pokud budete mít sebemenší možnost vyrazit směren nahoru a je jedno jestli přes Německo nebo Polsko, jeďte, stojí to za to.

Cesta do Finska a zpět se zastávkou v Pobaltských státech

Tak jsme se vrátili s cest po Finsku a průjezdem Pobaltských států. Cestou do Finska jsme to vzali celkem svižně, s ohledem na povolenou rychlost přes Pobaltské státy a hlavně, občas jsme se potýkali s nevalnou kvalitou vozovek.
Z Prahy jsme vyjeli ve středu ráno kolem osmé hodiny a směřovali si to na dálnici směr Hradec Králové s přechodem do Polska v Náchodě.
Hned po překročení hranic nás stavěla Polská policie s tím, že jen provedou kontrolu dokladů, obzvlášť byli zvědaví na doklady našeho živého zavazadla. Vše proběhlo naprosto dokonale a bez problémů. Velice pěkně česky se mě ptal polský policista, kam že jedeme. Pravděpodobně čekal odpověď, že na jejich tržnice a tedy nakupovat atd. Ze mě jen vypadlo, že do Finska. Nechápající policista se po delší odmlce akorát zmohl na pěkně řečeno:“ NO NEKECEJ VOLE “ Po výbuchu smíchu jsme dostali doklady nazpět a pokračovali po E 67 přes Varšavu, Rigu, až do hl. města Estonska do Tallinnu, kde došlo k nalodění na poměrně velký trajekt, který směřoval do finských Helsinek. Dvou hodinová cesta na trajektu proběhla velice hladce a bez problémů. Po vylodění jsme se proplétali poměrně rozkopanými Helsinkami směrem nahoru na Tampere a potom do oblasti Mänttä. Dorazili jsme ve čtvrtek kolem poledního. Celkem to bylo nějakých 1969 km. Největší problém byl najít přesnou adresu, kde jsme měli předat tak vzácný zavazadlo finskému adresátovi.
Hledat skoro osamocenou chalupu v chladném kraji Finska, kde je ještě dneska poměrně dost sněhu, byla docela facha a zabralo nám to značnou dobu. Vše, ale dobře dopadlo a radost byla obrovská. Při ubytování v nedalekém privátu, cca 15km, jsme si také užili své. Ubytování ve městě jsme našli poměrně dobře a rychle. Vše proběhlo velice dobře, až na to, že jsme neměli nikde napsáno, kde si máme vyzvednout klíče od privátu. Za pomoci místních obyvatel a s bezvadnou dorozumívací technikou vše dobře dopadlo. Finský jazyk je něco a české pivo chutná všude. Po ubytování v privátu (bezva privát) jsme se odebrali zpět k majiteli doručeného zavazadla, aby jsme s ním sdíleli tak velkou radost. Strašně jsem rád a vděčím lidem, kterým jsem mohl dělat jakého si řidiče, že jsem měl možnost navštívit finskou chalupu a ochutnat finskou kuchyň, kde také proběhlo (tak úžasné) efte destelere a bylo to famózní. Jen za zmínku stojí, že předkrm byl kaviár a losos, mňam. Bydlení majitelů našeho zavazadla bylo téměř na samotě (sousedi cca 300m – 1km a více), v chalupě obklopenou překrásnou krajinou, kde bylo k vidění spousty krásných velkých jezer. Bydlení v nádherný krajině a v drsných podmínkách si, ale vyžadovalo hodně tvrdé žití, které je pouze pro hodně otrlé lidi, kteří zde vyrůstali, ale pro lidi kteří poznali pohodlí ústředního topení, to je rozhodně nežádoucí. Vše ostatně budu dokladovat dodaným fotem. Po dobře prospané noci a s pocitem dobře vykonaného skutku (spal jsem jak zabitý), opět proběhla návštěva finských přátel s poslední procházkou. A tak jsme si naposledy ještě užili lesů a ostatní okolní krásy. Rozloučení bylo velice plačtivé, ale s dobrým pocitem, že holčička se dostala do velice dobré rodiny, což dokazovalo chování neskutečně mazlivých nových psích kamarádů. Slečna si brzy vynutila dravé a dominující chování k ostatním pejskům. Byla to neskutečná sranda a chování tak malé slečny bylo velice srandovní. Nastal čas naskákat do auta a vydat se směrem domů. Bylo to nádherné a bylo tam nádherně, byť to trvalo jen několik nádherných hodin, které rozhodně stáli za to. A tak jsme si lehce užili finských lesů a ostatní krásy a pomalu domů. Bylo kolem 14:30, když jsme vyráželi směr Helsinky. Bylo to nějakých 250 km na nalodění, respektive odplutí mělo být v 18:30 hod. Nikdo jsme ale netušil, že musíme být poměrně brzy před naloděním na trajekt cca ¾ hod. před. Vše by bylo v pořádku, nebýt pár zastavení v obchůdkách, kde čas letěl a nikdo jsme si ho moc nevšímali. A tak se čas pro mně nepříjemně zkrátil. Musel jsem dost často nepěkně překračovat rychlost až na 180km/hod. Docela jsem měl bobky, né z rychlosti, ale z policajtů. Snad mě nikde nezměřili a vše proběhlo se skloněnou hlavou v pohodě, protože co nesnáším, tak to je právě neskutečný a bláznivý pospíchání. Stejně jsme trajekt prošvihli, dorazili jsme kolem 18:00 hod. A to už bylo pozdě. Pro nás naštěstí za hoďku vyplouval jiný a tak jsme se dostali nepochopitelně o hodinu dřív než původním trajektem. Důvod byl ten, že tamten byl větší a pomalejší, kdežto tento byl menší a za to rychlejší. Prostě prča. Po nalodění na zpáteční cestu směr Estonsko se k nám zapadající sluníčko zachovalo velice krásně.

Nafta ve Finsku v průměru 1.1 /1 l. +- EUR poměrně mě cena příjemně překvapila.
Volva převážně V 70 II GROSS COUNTRY a všechno možný, krabic málo až na jednu 144 v místě.


Estonsko:
Po vylodění v Estonsku ve cca 21:30 hod. a v hl. městě Tallinnu jsme poměrně snadno vyhledali objednaný nocleh. Byl to penzion s majitelkou, která uměla jenom estonsky a rusky. Byla to bžunda. Pokoj byl asi pro 8 nocležníků, a tak nebyl problém si vybrat lůžko. Tím pádem se vzdálit od tak nepříjemně zapáchajícího Švícka, nevím co žral, smrděl ale neskutečně a i po návštěvě toalet se situace nezlepšila. Po dalším velice příjemném nocování s bohatě otevřenou ventilačkou a námi podanou snídaní, jsme se vydali směr město. Tallinn je, co se týká do historie krásný město s překrásnými zákoutími, na který je ale potřeba více času než jsme měli. Na druhou stranu, je to ale pobřežní město s přístavištěm, až na nepatrné městské kopečky, kde je převážná historická část města, tak je to docela placka. Poprvé jsem měl možnost navštívit pravoslavný kostel. Poměrně dost jsme toho prošli a pokoukali s vyhlídkou na město a přístav. Fakt pěkný. Co mě tedy překvapilo, veliké množství Volv, fakt hodně, převážně V 70 I/II a 850. Než proběhl další nocleh, tak proběhla návštěva prý nej vodopádů v Estonsku. No dejme tomu, ale vzhledem ke krajině, která je velice pěkná, tak budíš. Koukání na moře a na veliká jezera je pohled famózní. Bylo toho hodně. Samosebou, nutně jsme museli navštívit obce, jak jinak než nám neobyčejný, ale za to známý název obce: Kunda, Vihula, Ejakula a jiných prasečinek. Nocování proběhlo v penzionu, kde jsme měli opět možnost ochutnat zdejší kuchyň. Namátkou, velice dobrá polévka podobná boršči a šašlik, zapíjený zdejším pivním mokem. Pivo docela ušlo. Když má člověk žízeň, je schopen vypít ledacos. Ubytování velice pěkné a snídaně bohatá ve stylu švédských stolu, kde byla vynikající vaječná omeleta s dalšími dobrotami. Další zastávka a nocleh proběhl u známých v Estonsku, ve městě Tartu. Je to druhé největší město Estonska. Návštěva proběhla u známých Lenky, kterým tam nedávno (před devíti lety) dodala jedno pěkné štěňátko. Po dojezdu k přátelům v odpoledních hodinách byl návrh na procházku městem, ale po vzájemné dohodě jsme usoudili, že bude lepší si dát sprchu a malé občerstvení, na které jsme byli pozvaní. Přece jsme ten den viděli docela hodně a odpočinek byl na místě. Po večeři samo sebou došlo na přípitky s al. nápojem VANA – TALLINN, ob. al. 45%, prý likér a s mícháním Estonského a Svijanského piva, no bezva. Petr mě stále přesvědčoval o tom, že si musím něco pamatovat ze základky a tak se dočkal, zprvu jsem se zdráhal a styděl, tento jazyk mě nikterak nikdy nepřirostl k srdci a tak to i na tý základce vypadalo. Tedy začal jsem částečně hovořit по-русски.
To byl nedělní večer jak břeh. No prdel. Noc proběhla ku podivu bezva a po snídani a ranní koupeli, kdy jsme se ještě rozloučili s pejskama, jsme opustili Estonsko a vydali se směr Lotyšsko.

Estonsko, nafta cca 0,9/ 1 l. +- EUR

Lotyšsko:
Než jsme navštívili Rigu, zajeli jsme se mrknout na skalní útes, který se tyčí nad řekou Guaja. Pěkná procházka na pěkné místo. Riga hl. m. Lotyšska, co vám budu povídat, opět neskutečně nádherné město se spoustou kostelů a historických budov, kde se také nachází trojice nejstarších domů v Lotyšsku. Měli jsme co dělat, aby jsme podle plánku, který vymyslela Lenka všechno zmákli.
Po prohlídce Rigy jsme se vydali s tím, že pojedeme co ujedeme, směr domov. To bylo pondělí.
Ještě ten den jsme stačili překročit hranice Lotyšsko/Litva.

Nafta Lotyšsko: povedlo se nám koupit za 0,770 EUR 1l.

V Litvě jsme měli jediný cíl a to navštívit Horu křížů a to se nám povedlo. Je to obdivuhodné místo s trochou divného pocitu. Na opuštěném parkovišti, v podvečer jsme něco pojedli. Uvařili si dobrou kávu a po lehkém slehnutí jsme mazali domů, protože Petr chtěl být v úterý navečer doma. Tedy sedl jsem za volant a uháněli domů, po nějaké době jsem půjčil volant Petrovi.

Nafta Litva cca jako v Estonsku.

Bohužel, Petr nezvládl průjezd Varšavou a trošku tu zabloudil a tak jsme si trošku zajeli. Ale hlavně jsme se courali po okresce, no děs. Vše nakonec dobře dopadlo a po překročení hranic do Polska už nás zase kontrolují místní poliši. Vše v pohodě a hurá na český silnice. Musím konstatovat, že silnice v Polsku jsou docela na dobré úrovni.

Nafta Polsko do 0.9 EUR/1 l.
Celkem nakrouceno cca 4.400 km. průměrná spotřeba byla 5,9 l.

Zdenek

dumi.cz píše:Paradni

Taky bych chtel nekdy neco podobneo zazit.

Cetl jsem to prubezne jak jsi to sem pridaval, takze sem to mel jako serial na pokracovani ))

Muselo to byt naprosto uzasny..

Taky bych chtěl ještě jednou, a klidně tu samou trasu, bylo to famozní.

17. 7. 2009 – pátek (5.820 km)

Ráno vstáváme v 7:00.
Za přihlížení spoluparkujích uděláme z našich ložnic zase auta a jdeme do bufíku na snídani. Smažená vejce se šunkou, houska, káva za 5,50 Eu.

Pak už cesta ubíhá podle známého scénáře.
Pár zastávek na čůrání, občerstvení a pak už: „Ahoj, a někdy příště!“

Poděkování všem posádkám za skvělou dovolenou, náladu a trpělivost!
Děkujeme našim autíčkům, že se stala na 14 dnů naším domovem a vše vydržela bez sebemenších problémů!

Posádky:
Zdeněk a Jana Neumanovi s vozem V70 (416 litrů nafty)

Honza a Eliška Dvořákovi s vozem V850

Jirka a Lenka Třečkovi s vozem V40

Ujeli jsme 6.500 km

PS chtěl bych též poděkovat za skvělou dovču, která je už dávnou historií a kterou řadím ve svém životě za 1 A, lepší jsem doposavaď nezažil.
Výborné partě lidí kteří jsou bezva potrhlí jako jsme s Blondýnou a nebojí se třeba i pár dní pěkně smrdět za cenu, že vidíme něco neuvěřitelného.
Kamarádi ještě jednou DÍKY.
Zdenek.
Autor Blondýna.

16. 7. 2009 – čtvrtek (5.406 km)

Ráno nás budí neuvěřitelný ruch. Všude kolem nás haranti a snídající Finové. Je teprve půl 7.
Čumí po nás, div nám nevlezou do pelechů. Chtě nechtě vstáváme. Odpočívadlo je stále plné rozeřvaných rodinek. Doplníme zásoby vody, ti z méně kvalitními vozy i PHM a pokračujeme k domovu.
Aby cesta nebyla tak stereotypní, zpestřujeme si jí prohlídkou Helsingoru.
Vylezeme k pevnosti, dáme si zmrzku, utratíme poslední švédské koruny a pomalu se suneme k trajektu do Dánska.
V Dánsku jsme za 20 min.
Na odpočívadle za Kodaní si dáme večeři a sprchu a pokračujeme v cestě. Stíháme ještě trajekt z Dánska do Německa.
Máme štěstí, protože si na trajektu užijeme nádherný západ slunce.

Po německé dálnici hltáme kilometry.
Na odpočívadle 160 km před Berlínem připravíme nocleh a padáme.

15. 7. 2009 – středa (4.913 km)

Ráno jako každé jiné. Kolem nás všude mlha, ale nad ní svítí slunce.
Dnešní cíl je Stockholm.
Musíme urazit 400 km. Je poměrně horko. Na tempomatu 110 km/hod. a monotónní švédská dálnice.
Na dálnici u Eurostopu, asi 30 km pře Stockholmem obědváme za 70,-SeK a sprchujeme se za 10,-SeK.

Kolem páte jsme ve Stockholmu.
Centrum trefujeme poměrně snadno. Parkujeme v podzemním parkovišti. V centru právě probíhá demonstrace za práva opálených.
Naštěstí v historickém centru je klídek a pohoda. Stockholm je krásné a klidné město. Má úžasnou polohu s ostrůvky a poloostrovy. Zvenčí obdivujeme královský palác. Krásná je procházka po pobřeží. Samé obytné jachty, restaurace na molech…
Tak tedy sbohem a my jedeme dál.

Trochu nervy při výjezdu z města, kdy se poměrně slušně značenou cestu dopravním značením ignoruje Honza a snaží se prosadit cestu podle navigace. Konečně naše oblíbená E4.
Je půl desáté. Ještě, že je tak dlouho vidět.
Spíme u benzínky 20 km za Stokholmem.

14. 7. 2009 – úterý (4.330 km)

Dobře jsme se vyspali, sprška taky proběhla.

Ve městě vyzvedneme v lékárně Zdendovi léky. Koupím si z důvodu velkého úbytku piva 6 třetinkových Staropramenů za pouhých 480 Kč v přepočtu.

Jedeme po silnici E4.
Dle turistického letáčku jsme zjistili, že máme při cestě losí farmu.
Farma se nachází za Umea, na Bjurnholm.
Tedy odbočka z E4 na E12 a pak na 92 a kousek Bjurnholmem jsme v cíli.
Losí farma.
Vstup 120,- SeK.
Malé muzeum a hlavně výběhy s losíky a jejich miminy. Vše přístupné. Každý si může losa pohladit. Miminka jsou rozkošná, mají neuvěřitelně dlouhé řasy.
Dospělý los je monstrózní. V kohoutku dosahuje skoro 2 metry. Jejich srst jsou spíš štětiny. Jsou hodně krotcí a zmoření vedrem. Ošetřovatele je chladí studenou sprchou z hadice.
Stálo to za to.
Pár suvenýrů a znovu zpět na E4.
Nocleh nacházíme u švédského „GoldenGate“. Odpočívadlo je s WC a teplou vodou.

13. 7. 2009 – pondělí

Je půl 1, kdy poklidný spánek vyruší Zdendův nastupující infarkt. Okamžitě všichni řešíme vzniklou situaci dle svých možností. Jirka oslovuje odpočívajícího řidiče odtahovky, která přivolává okamžitě lékaře, jeho přítelkyně poskytuje Zdendovi první pomoc.
Přijíždí sanitka, vysvobozuje Zdendu ze zajetí komárů a odváží jej do Kalixu do nemocnice.
Balíme se a jedeme za nimi. Řidič sanitky nám jede naproti, abychom nezabloudili.
Čekáme na „jipce“. Všichni třetí den bez sprchy, no hrůza.

Personál nemocnice je úžasně milý. Sdělí nám, že si tu Zdendu nechají. Jedeme tedy do místního kempu.
Pod rouškou noci, tedy světla projíždíme recepcí. Uložíme se tak nějak a snad dospíme noc.
Ráno po 8 máme být v nemocnici.

13. 7. 2009 – pondělí

V 7 hodin vstáváme.
Jirka domluví s uklízečem možnost sprchy. Použil asi nějaké donucovací prostředky, ale my konečně můžeme mezi lidi.
Jedeme do nemocnice. Tam nám sdělí, že se nejednalo infarkt, ale o záchvat anginy pectoris. Musí ještě udělat nějaké krevní testy, aby vyloučili poškození srdce.
Máme přijít ve 4 odpoledne.
Táboříme na parkovišti před nemocnicí jako by nám hospitalizovali cikánskýho krále. Jdeme se tedy radši projít po Kalixu. Prolézáme obchody. K obědu si koupíme kuře za 40,-SeK.
Na parkovišti pře nemocnicí obědváme a jdeme se znovu projít. Konečně čtvrtá, ale vše se protahuje na šestou.
Konečně si můžeme oddychnout. Zdenda je v pořádku. Šťastná náhoda tomu chtěla, když v nemocnici pracuje český lékař z Děčína. Prostě k nezaplacení. Tento lékař nám navrhl, abychom nepokračovali dále do Finska a přes Pobaltské republiky a Polsko domů, ale abychom se vrátili domů Švédskem.
Dal nám na sebe telefon s tím, že nám pomůže kdykoliv na území Švédska. Za to mu patří moc velké poděkování a celému personálu nemocnice v Kalixu.

Nemá smysl se někam dnes hnát, tak se vracíme do kempu. Zaplatíme 100,- na naše za auto a dvě osoby. Ubytujeme se na krásném plácku mezi stromy, ale zase ti komáři.
Domluvili jsme se na cestě po východní straně Švédska.

12. 7. 2009 – neděle (3.714 km)

Vstáváme dost pozdě. Všichni se myjeme v přidělených 2 dcl vody, jenom Eliška se pouze navoní.
Po snídani pokračujeme dál na sever.

Severní polární kruh překračujeme po najetých 3.767,5 km od začátku naší cesty. Je 10:15. Teploměr ukazuje 11 stupňů, kolem sněžná pole.

Mezi plochami sněhu je samé kamení, skoro žádná vegetace. Je tu pouze pár milníků, které značí atraktivitu místa. Projdeme pěkné větší „íčko“. Vše je neuvěřitelně drahé.
Cestou zpět do civilizace pokračujeme po E06 a pak následuje zlom na silnici č. 77 a vracíme se pomalu domů.
Do Švédska to máme asi 30 km.
Cesta Švédskem vede po rychlostní silnici 95 a pak po 94 na Lulea. Jenom lesy, jezera a stáda sobů. Konečně trochu rozptýlení.
Pokračujeme naprosto rovnou magistrálou, odpočívadla řídnou, nikoho nepotkáváme.
Projedeme městem Lulea, kde se chceme projít, ale není tu nic mimořádného. Tak jen projížďka autem. Pokračujeme po E4 na Kalix.

Konečně odpočívadlo s WC. Je tu vidět dle WC vysoká návštěvnost. Rozbíjíme lager. Šíleně obtěžujou komáři a je hrozné dusno.

11. 7. 32009 – sobota (3.212 km)

Ráno stále prší. Měli jsme na programu prohlídku Trotheimu, ale díky počasí a časovému skluzu razíme směrem severnímu pólu, respektive polárnímu kruhu. Chtěli bychom dnes ujet alespoň 600 km.
Jirka má šťastný den. Poprvé má tuhou stolici!

Celý den jenom jedem, kromě pár zastávek za účelem nákupu potravin.

Ujeli jsme 500 km a asi 50 km před polárním kruhem na odpočívadle rozbijeme tábor.
Místo je moc pěkné, bohužel pouze suché WC, ale čisté. V noci už není ani šero. Prostě 24 hodin den.

10. 7. 2009 – pátek (2.793 km)

Příjemná noc nám umožnila dlouhý a vydatný spánek. Ráno je chladné a větrné. Přece jsme uže docela daleko na severu.
Snídaně, očista a jedeme do Geirangeru. Zatím toho moc nevidíme. Je mlha a poprchává. Serpentýny plné můstků a vodopádků sjíždíme dolů k přístavu.
Koupíme si lístky na projížďku lodí po Geirangerfjordu. Máme ještě čas, loď vyjíždí až v 15:00 a je půl 12. Jdeme po městě prohlédnout malebné obchůdky. Prostě jdeme po obchodech a záchodech.
Tak už honem na molo.
Projížďka fjordem je úžasná, spousta vodopádů. Nejznámější je Sedm sester. Kolem jsou všude skály, které při troše fantazie něco připomínají. Nádherné rozkvetlé louky. Dokonce i meruňkový sad.
Na skalách je několik zemědělských usedlostí, kde sedláci museli, když šli do práce uvazovat děti za nohu ke stromům, aby nezahučely do vody.
Do přístavu se vracíme úplně vymrzlí, tak jdeme na zmrzlinu.
Z Geirangeru pokračujeme „Cestou orlů“ a pak „Cestou Trollů“. Jsou tu moc krásné přírodní scenérie, bohužel trochu ji kazí počasí, hlavně mlha.
Všude jsou značení: „Pozor losíci“, ale zatím nikde nic.

Asi 100 km před Trotheimem narazíme na Shell Motel s úžasnými sprchami. Celé procesí s ručníky a spodním prádlem v podpaží putuje do přízemí motelu. Zpět vylézáme čistí a usměvavý.
Asi 11 km před Trotheimem spíme na odpočívadle u Shellky. Celou noc prší. Máme problém si i odestlat. Ale díky cviku je odestláno za 5 minutek. Dobrou noc.